Čtvrtek, pozvracel se krtek

24. dubna 2010 v 11:30 | Hjůbí
Co byla středa oproti čtvrtku! Jen skromnou tečkou ve středu týdne. Čtvrtek byl vážně vyvrcholením celého týdne.
A teď dovolte krátký opis ze svého profilu z Fejsbůku (tedy s "krátkými" doplňky, které jsem ve čtvrtek do fejsbůku nenarvala, poněvadž po mně vyžadoval pouze 420 znaků a jak na první pohled vidíte, to je pro mě skutečně omezený počet):
Vstávala jsem v pět, abych si umyla vlasy (aby mi je později přečesala každá větev). Zjistila jsem totiž, že ráno je to mnohem lepší než večer. Proč? Nóó, protože večer musím zvlášť mýt sebe a zvlášť vlasy, protože kdybych to dělala naráz, tak bych skončila až další den. A navíc - ráno nad tím nepřemýšlíte, nepřemlouváte se, že byste měli atd. Prostě musíte a basta! (Bože, jak já miluju tyhle blogařský kecy o ničem!)  
Autobus jel za minutu půl sedmé směr Nádraží (název autobusové zastávky) a nádraží (vlakové).
Už ze záhlaví poznáte, jak miluji mašinky. Mašinky... (pardon, malé zasnění). Navíc fotografovat ráno při východu slunce je skutečný prožitek. Miluju brzká rána. Všechna. Bez výjimky.
Když jsme dojeli, vydrápali se na Kleť a zase dolů, přičemž jsme všichni byli na pokraji sil... Ne, vlastně nebyli. Po slezení si mé spolužačky dávali závody na parkovišti v běhu. Vážně blázínci. Nebo spíš jako děti. Plné nevyčerpatelné energie. (A nejen tím, hehe.) Hrůůza.
Vlak měl zpoždění, a já běžela do školy na špagety, aby se mi kvůli nedostatku času na strávení zamotávaly v žaludku při hodinovém hraní florbalu. Udivuje mě, že i po výšlapu Kleti po kamenitém terénu jsem měla ještě sílu. Ale já pořád říkám, že ty mé boty jsou nejlepší na světě. Ještě že jsem se poučila z loňska, kdy jsme šli na výlet podél řeky a já měla "pohodlné" kozačky. Byly pohodlné, ano, do té doby.
Z florbalu jsem jim utekla o chvíli dřív, abych si k mámě do práce odskočila pro flétnu, navíc jsem měla zároveň v plánu dostat se během rekordního času na komorní hru, která... stejně nakonec nebyla.
Byla jsem vyčerpaná, moje nohy opuchýřované ze všech stran, ani jsem dlouho nemohla najít sílu sypat spát, abych si odpočiinula na další den, který začínal v 05,15.
O čtvrt hodiny spaní dýl, jupí! (Vlastnně o dvacet minut, ráno abstinovala chuť vyhrabat se zpod peřin.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikča* | Web | 24. dubna 2010 v 19:54 | Reagovat

Dostanu na tebe fejsbuček? O:) mé milé ba až drahé a nejdražší blogařky jediné, co si přidávám aniž bych to znala*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.