Pan Perfektní

28. dubna 2010 v 21:44 | Hjůbí
Píšu čím dál menším písmem. Bývaly to centimetry. Dnes nepřesáhnu milimetr. Pouze když píšu mocUžívám si chvíle, kdy mohu jet autobusem a přitom se neučit. Jako dnes odpoledne. Do uší mi hrála muzika z empétrojky a hlavou mi probíhaly spousty myšlenek. Přemýšlela jsem o ránu, o dnešním dni, ale i o tomto týdnu nebo posledních letech. Škoda, že se mi zase vybila. Ale tak je to vždycky. Když ji potřebuju nejvíc. Je to jako s lidmi.

Ráno jsem se vzbudila zvláštně podrážděná. I když, je to správný výraz? Cítila jsem se všelijak, jen ne v pohodě. Bylo mi divně. Od žaludku, psychicky. V tu chvíli jsem to nedokázala popsat. Ale létat se mi vážně nechtělo.
A ve škole přišel takový zvláštní zkrat. Chtěla jsem napsat číslo sedm. Jenže mi ruka táhla do písmene F a já se sama sebe ptala, co chci vlastně napsat. Opakovala jsem si, že sedmičku, ovšem na otázku, jak se píše, se mi nějak zatemňovalo. Bylo to děsivý, nikdy se mi nic podobného nestalo.

Po dlouhém dni následoval krátký oběd. Prejt. Nechci vědět, co se do něj dává.  
Dnešní večeře. Žádná pomazánka, ale neobyčejný sójový dezert s příchutí ananasu.
Ale byl vážně tragickej. Aspoň že nebyly omaštěné brambory.
Seděla jsem se dvěma spolužačkami. Jedna z nich, slečna Já, mě přizvala, abych ji šla doprovodit do lidušky. Respektive mi to nařídila. Já chtěla ještě sedět v jídelně a čekat na pana Perfektního, jelikož středa je jediným dnem, kdy se v jídelně potkáváme. Ale nakonec jsem přemluvila sama sebe.
Stačil jen pohled na dva zbylé obědvající u učitelského stolu, kam by si stoprocentně přisednul. A možná jsem také na moment přestala věřit, že ještě přijde...
V poslední době už nevěřím v nic. Ani ve sny. I když... jeden by se našel. Ten, se kterým se svěřím. Nesmíte se mi vysmát.
Je krásná noc, já mám na sobě flanelové pyžamo a vtom někdo zvoní u dveří. Pan Perfektní. Otvírám, nekladu otázky, rozestelu v obýváku na gauči a popřeju mu dobrou noc. Mezitím vezmu jeho kufr, vybalím a košile pověsím do skříně vedle sebe.

Jenže. On zrovna byl na cestě. Pozdravila jsem ho, holky sice taky, ale nadále si ho nevšímaly. Byly jsme lichý počet, proto jsem se já courala (pro změnu) v závěsu za nimi. Jako takový přístavek.
Neodpustila jsem si prohodit: "Už vám tam zvedají židle." Nečekal, že mě potká, a když mě potkal, nejspíš neočekával, že něco řeknu. Proto nadhodil pár odpovědí. Ty poslední říkal spíš jen sám pro sebe. A já mu sama pro sebe odpověděla. Řekl: "To je nemiléé." Zdůrazňuji to "é" na konci. To jeho krásné spisovné "é".
Je zkrátka perfektní. (Jen jednou nebyl úplně dokonalý. Když jsem ho zahlédla s cigaretou v ruce. Dnes jsem si na to vzpomněla, když jsem dodělávala projekt o kouření.)
Rozsvítil mi den. Zase. I když mě ještě čekala jedna žárovka. Nebo zářivka?

Stavějů
Byl to Bíč boj. Dneska byl krásně ostříhaný, oholený, namydlený a krásně oblečený. A výjimečně mu nevykukoval palec z ponožky (dnes narozdíl ode mě - ale já naštěstí mám boty, on pantofle).
A víte, co zkazilo skoro dokonalé štěstí? Fakt, že slečna Ropucha bude zpívat s námi. S orchestrem. Hrom do toho. Ale jak jsem říkala - vztek na ni mě už přešel. Nejsem nenávistný člověk. A opakuju to pořád.
Každopádně jsme se spolu (zase) smáli. Jako kdysi. S Bíč bojem, ne s Ropuchou. Našel takový malý transparent a komentoval to se slovy, že poprosil výtvarný kroužek, aby nám udělali nějakou plachtu (tak jsem to pochopila) s názvem orchestru. Prý aby všichni věděli, kdo jsme. Tak jsem to okomentovala slovy: "Aha, já myslela, abysme se pod ni mohli schovat." "No to taky," rozesmál se (, přidal se Idol x) a Ropucha se šklebila taky. Má tak nepříjemný smích. Jako když popotahuje z cigarety a přitom zasyčí. Jako by nepopotahovala z cigarety, ale srkala sliny. Takový nechutný smích. Ale ona mi radost nezkazí. Jako by tam vůbec nebyla. Já se zase smála s Bíč bojem. A myslela jsem na pana Perfektního. Zase jsem byla šťastná.
Zase jsme hráli novou, mou oblíbenou skladbu Stavjajů šibeničku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pierre^ | 2. května 2010 v 13:51 | Reagovat

Opäť fajn čítanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.