Pokračujeme v poklidném týdnu

24. dubna 2010 v 11:06 | Hjůbí
Červená Lhota
Neděle normálka. (Respektive si nevzpomínám, co se dělo zvláštního. Jo, takže normálka.) Nééé! Já úplně zapomněla na výlet na Červenou Lhotu. Jsem to ale trubka. No, a co o tom? Jenom to, že jsme to nemohli najít a objeli jsme asi pět útočišť JZD, a nakonec si kromě špíny na autě neodvezli nic moc za zážitky a vůbec.
V pondělí ani další dny mi nebylo nijak extra dobře. A na vině nebylo pouze bolení v krku. Žaludek taky něco vysílal. Ale tak kvůli žaludku nepřestanu chodit do školy. Ačkoli mě občas napadá, že kdybych se hodila v polovině května až do uzavření známek marod, nic tím nezkazím.

Úterý opět normálka, středa ale pozor! - dobrá nálada. Až na večer. Máma mě vzala do pizzerie. A to vážně bylo tragický. Fakt že jo. Ale od toho pojďme pryč.
Ráno jsem vstala správnou nohou (už  ani nevím, která to byla), a dokonce jsem se těšila do školy, ačkoli se nedělo nic extra super žůža bombovýho (co jsem to zase vymyslela za blbost? Aha, to je grafomanie. Problém vyřešen, pokračujeme), ale nabíjelo mě už jen to, že odpoledne bude orchestr. Vážně luxus - orchestrovat dvakrát týdně. To bych  si nechala líbit. Přiznávám, že jsem se těšila nejen na Bíč boje, ale i na... vidíte, pro svýho novýho idola ještě nemám přezdívku. Tak to je špatný. No, snad něco vymyslím. Zatím mu budeme říkat Idol číslo x. Prostě Idol x. A víte co? Nebyl tam. No, aspoň jsem nemusela litovat, že jsem se nestihla nalíčit ani si umýt vlasy (což stejně nebylo zapotřebí). Pacholek. Ať se jde vycpat. Ale aspoň jsem díky němu měla celý den lepší náladu. Já o něm nesním. Jen je hmotnou figurkou, kterou si mohu vkládat do svých snů a představ. Ačkoli pan Perfektní by tam zapadal líp. Ale ruce pryč od pana Perfektního!! (Jo, to platí na vás! Já vám ho nedám!)
tráva

- Omlouvám se za délku tohoto článku, já to jenom potřebuju dohnat. Jakmile skončím, očekávejte každý týden maximálně dva články. -

Nemohla jsem, když Bíč boj povídá: "Tak to nahrajem? Tak fajn, já přitahnu nějakej krám." A odběhl.
Vrátil se s rádiem dlouhým jako dvě siamská dvojčata jezevčíka. Ale je pravda, že to nebylo poprvé, co jsme s tímhle rádiem měli tu čest. Jednou jsme už nahrávali Tichou noc. Tuhle středu se potvrdil můj názor, že to rádio naše písničky hyzdí mnohem víc než my. Ale kam se pan Jezevčík hrabe na mou trosku. To je vážně troska (přiznávám, písnička Stavjajů mě zaujala nejen názvem. Obzvlášť když Bíč boj dodal, že plný název se udává Stavjajů šibeničku a že to budeme hrát na výročí města Zlivi - nebo kde). A bohužel youtube je v tomto hudebním směru neplodný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pierre^ | 2. května 2010 v 12:45 | Reagovat

Ak vás onen Bíč boj nahrával cez interný mikrofón bežného rádiomagneťáku, tak ... uff ... klepkám si prstom po čele. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.