Týden jako každý jiný

24. dubna 2010 v 10:45 | Hjůbí
Nenechte se zmást titulkem. Protože každý můj týden, nevím,  jak u vás, je obyčejně neobyčejný.
Neustále někde courám, a potom se divím, že není čas si ani založit blog. To je vážně tragický. (To slovo se mi líbí. Obzvlášť když komentuju lidi. Vždycky koukám, abych na nich něco tragickýho našla a mohla to slovo použít. Jsem hnusná? Ne, nejsem, protože to dělám kvůli hezkému slovu, ne z nenávisti, nechuti, nesympatiím atp. k tragickým lidem.)

Začnu sobotou a budu přeskakovat jednotlivé dny (to je předsevzetí, ne slib), abych se ještě dneska dohrabala ke konci a netvořila tu článek dlouhý jako dálnice D1.

Sobota byla simulací pro hektický všední den. Ráno jsem vstávala, jela na pohřeb (nebudu se nadále rozepisovat), a během slunečného, ale chladného časného odpoledne se přesunula do města na koncert ke Dni památek. Kdybych se v autě nepřevlékla z černých hadrů, asi by bylo mnohem víc znát, že jsem bledá. Víc než normálně. Právěže nejen kvůli černému oblečení.
Šla jsem po konečné rovince ke dveřím hudebky a na ní potkala dirigenta. Právě komentoval počasí. "A hele, Martina. Přinesla nám sluníčko." A ukázal vojenským gestem k nebi (takové to tvrdé gesto jako byste měli křeč v ruce, ale nemáte, a přitom říkáte: "Zdravím vás").
"No jistě, ještě jsem se  pro něj vracela domů." řekla jsem. Teda... chtěla jsem. Místo toho ze mě vypadlo jenom naprosto nemožné "No jistě!".
Koncert vyšel dobře. Ale byla zima. Možná kvůli tomu mě později bolelo v krku jako bych spolkla všechny arktické ledovce, které studí a bodají zároveň.
(To jsem teprve u soboty? Hm, co jsm to říkala o té dálnici?)
Potom jsem tam ještě chvíli zůstala a sledovala orchestr vystupující po nás. Docela se mi zalíbil bubeník. Ale po dřívějších zkušenostech ruce pryč od hudebníků, bicistů vůbec. (Po bližším ohledání stejně vypadal tak nějak... postiženě. Ne tragicky, ale prostě jako zapálený hudebník.)

{Je to možná vykopávka,
ale co na tom?}
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pierre^ | 2. května 2010 v 12:37 | Reagovat

Hihi, to by ma zaujímalo, či aj ja pri hraní vyzerám ako zapálený hudobník. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.