První září... ještě není

30. července 2010 v 21:57 | Hjůbí
Včera večer jsem nemohla usnout. Jako by dnešní den mělo přijít první září. (V žádném případě, nejen, když jsem doma sama, neotevírám dveře!)
Čekala jsem, jak se mi v noci budou hlavou prohánět noční můry, když jsem se ještě po desáté dívala na Chirurgy, kde autobus rozmašíroval chlapíka, jehož obličej bez kůže nijak významně filmaři neskrývali, a navíc jsem na dobrou noc poslouchala drákulí příběh, dokonce jsem tak neklidně spala, že jsem se v noci vzbudila a zapnula si ho znovu. (Mám takovou špatnou vlastnost, že bez pohádky neusnu.) Ale tahle noc byla zvláští. Obracela jsem polštář jako prase na rožni, a to se nezměnilo ani ráno. A že já mám tak tvrdé spaní, že Míša v Litomyšli mohla trilkovat na flénu jako zběsilá, a mě nejen, že to nevzbudilo, já při tom dokonce usnula. Myslíte, že člověk se s "druhem" spánku rodí, nebo si jej nějak vypěstuje časem?
knížky
Dnešní den měl být takovým "malým" prvním zářím, ovšem v jiném slova smyslu.
Sestra odjela s Ex (já už jsem ho tak pojmenovala, nevnímejte jej proto s malým písmenem) do Brna, včera mi vyrabovala skříň s časopisy (ani byste nevěřili, jak je vybíravá; nabízela jsem jí W.I.T.C.H., aby mohla číst první díly a chytala se v dalších, protože, jak sama řekla, na záchodě se nedá nic - jiného - číst), jelikož si stěžovala, že s kartami a minifotbálkem a kulečníkem se bude nudit. Nabízela jsem jí i různé karty z Kačera Donalda, ovšem ona je až moc líná učit se novým hrám. Suchar.
Nechala mě doma samotnou. Tedy pro dopoledne. Měl to být skvělý den. Jen já se mnou. Jen my dvě. Ale nebyl zas tak skvělý, přesně jak jsem čekala. Nepamatuji si, který den, jehož jsem si vysnila jako dobrý, se nakonec vyvedl. Povedly se možná jen ty, u nichž jsem to neočekávala. Určitě to znáte.

Vstala jsem relativně brzy. No, brzy. Tak akorát. Pro mne je akorát, když to číslo nemá ještě jedničku na začátku. Takže tak.
Zdál se mi sen, ze kterého jsem byla docela  mimo. O panu P. Nepamatuji si podrobnosti. A nechci pamatovat. Ten sen nebyl perverzní, jak byste se mohli mylně domnívat, to ne, byl...deštníkbyl milý. Tak já nevím, co čekáte od malý holky, co? Vy proutníci!

Dopoledne odešlo rychle. Po snídani jsem si vyluxovala, dokonce i pod postelí za šuplíkem, kde s vysavačem máchám každý rok o prázdninách, vyndala jsem z myčky, nandala jsem do ní, umyla přebytkové tři čtyři kastroly a absolutně propásla obraz ze seriálu Redakce - z novinářského prostředí. Tenhle díl jsem, mám pocit, ještě ani jednou neviděla. Zvuk mi mimochodem taky unikal, jelikož zvuk zkrátka v posleední době blbne. Hlavně, že vypojili analog. Pche.


Po skromném obědě (to by nestačilo ani jako krmení pro jediného holuba), jsem jela do města. I když pršelo, dokopala jsem se, protože v pondělí jsem napsala dopis pro Kylie a kvůli hloupé známce stále ještě ležel v poličce.
Nakonec jsem za mokro byla vděčná, protože jsem nemusela slinit známku a otřela jsem ji o zábradlí u pošty (doufám, že mě vidělo co nejvíce lidí).
Po chvíli divení, jak je možné, že nikde není ani noha, jsem se začala divit, proč se tomu vlastně divím. Bylo půl druhé odpoledne, mokro jako u bazénu, počasí připomínající přechod z října na listopad, na zemi se sem tam válely listy, a já se hloupě divila, proč nikde nejsou lidé. V té chvíli jsem proklínala prázdniny. Ale jen na chviličku. Alespoň jsem se prošla. Za to jem bylla vděčná. Vidět své milé město zdravé a... dejme tomu živé. (Živo v něm vážně zrovna dnes nebylo.)
plameňák
pavučina
Dál už to není důležité, respektive nechci si to nijak připomínat a do deníčku, i kdybych nějaký měla, bych si to nezapsala.
Nakonec jsem si koupila v hračkářství žvýkačky se Spongebobem (děťátko se nezapře), na které jsem si brousila zuby. Jinak nic. Po ničem jiném má dětská dušička netoužila. Možná tak po někom jiném... Pořád mi v hlavě vězel ten sen. A abych ho zahnala, představovala jsem si perfektní oslavu. Horká čokoláda, sušenky, chipsy, nahos atp., televize, sídliště, třetí patro v Barevném panelovém domě, jak jsem mu jinak v dětství ani neřekla. Bydleli jsme na Barevném sídlišti, všude byly Barevné paneláky. To, že se sídliště jmenuje po našem hlavním městě, mi došlo až letos, v patnácti letech. Třeste se před budoucí inteligencí národa!
Solomon Kane, pamatujete?
Večer jsem ještě vynesla tříděný odpad - plast a papír - a zašla k babičce vyndat noviny. (Zítra se konečně vrátí zpátky, jupí!) Máma nadávala, že jsem šla sama, místo aby byla šťastná, že  nemusela vytáhnout paty z baráku. Chtěla jsem jí udělat službičku, protože usnula a já ji nechtěla budit. Bohužel, když jsem odcházela z domu, otec šel zrovna za mámou, čímž ji nejspíš vzbudil.
Takže máma na mě stačila vykřičet z okna, že na ni mám čekat, že tam nemůžu jít sama, začala mě poučovat, co mám udělat, vysvětlovala mi, jaký klíč je od "vnitřních" dveří, přitom mě kárala,  že dovnitř vůbec nemám chodit, ale zato mě ani nevyvedla z omylu, když jsem se domnívala, že "venkovní" dveře potřebují modrý klíč. Těch klíčů zase tolik neměla, abych nezjistila, který je od čeho. Šlo jen o to vyndat hloupou poštu! Proboha, kolik mi je? (Jen tak mezi námi - dovnitř jsem šla. Opovažte se mámě napsat anonymní dopis s udáním, vy prevíti!)

V rozčilení, když jsem odcházela bez jejího stínu, jsem (asi za trest) šlápla (kdyby jen na něj) do slimáka. Fůj. (Ne, že bych své botě nepřála, aby si zašukala se slimákem, ale já u toho vážně být nemusela. Svítit si mohli sami. Prasáci.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alia^^ | Web | 31. července 2010 v 9:20 | Reagovat

První září? Brrr, to je ještě relativně daleko, takže nepřipomínat. :/
Ohh, ano, to nádherné počasí. Člověk má tendenci vytáhnout plavky a jít se opalovat k bazénu, když už je to léto *ironický podtón*
Žvýkačka s SpongeBobem? Kde? Kde? *-*

2 Alessandra | Web | 31. července 2010 v 10:47 | Reagovat

Na Chirurgy jsem se taky dívala, dokonce jsem ani (výjjmečně) neobracela tvář jinam, když mu provrtali ten mozek. Zvláštní. Ale nevadí.
Slimáci, to je snad jedno z nejodpornějších "zvířat" (no jo, je to spíš hmyz) na světě. Vždycky vylezou, když to nejmíň čekáme. Šmejdi.

3 Frise | Web | 31. července 2010 v 11:07 | Reagovat

První září si jako nech, to je tak daleko že snad ani nepřijde :D A jináč, "typ spaní" si podle mě spíš vypěstuješ, já to mám každou chvíli jinak, jeden den spím jak dřevo a ani kdyby do mě mlátili nebo něco tak se nevzbudím a jsou dny kdy stačí aby něco zašustilo a hned se probudím co že je to za kravál :D

4 Kikča* | Web | 31. července 2010 v 13:10 | Reagovat

Taky si poslední dobou říkám kolik mi je, zvlášť poslední týden, kdy mladší ségra nebyla doma, takže se mamka neměla o koho starat. "A nechceš to a to?" "Mami. Kdybych to chtěla, tak si to vezmu."
jinak ty o prázdninách nikam nejedeš??

5 just-roxy | E-mail | Web | 31. července 2010 v 18:34 | Reagovat

Píšeš dopisy? To je hezký =). A prý "Ne, že bych své botě nepřála, aby si zašukala se slimákem" .. no já mám dost =D.

6 pierre^ | 31. července 2010 v 19:27 | Reagovat

Tiež sa mi prednedávnom sníval milý sen ... Keď sa človek po takom sne prebudí, cíti sa zvyčajne šťastne, pretože sa mu v ňom splnili veci, ktoré sa mu v realite plniť nedaria. Mám také sny rád.

7 101% Cocotte | Web | 31. července 2010 v 21:12 | Reagovat

Néé, první září néé :-D

8 tanichka | Web | 31. července 2010 v 21:35 | Reagovat

"aby si zašukala se slimákem" táto veta ma fakt dostala! si vtipná, Hjůbí. :D
to musí byť blbé, že si nevedela zaspať. ale minule som ani ja nevedela. zaspala som až o tretej (!) ráno. neviem, či si človek vypestuje svoj druh spánku, alebo sa s ním narodí. ale určite sa to aj vyvýja, či nie? hm...
nepreklínaj prázdniny, oni sú fajn. :) žuvačky zo spongebobem? aj ja ich chcem! ach :)  
už mám nachystanú obálku, zajtra ju posielam tvojej mame! :D ale niee... však vieš, čo oči nevidia mama vedieť nemusí :))

9 Polgara | Web | 1. srpna 2010 v 14:22 | Reagovat

nebýt toho, že někteří jedinci šílí z toho, že polovina prázdniny už je fuč, si ani nevšimnu, že je srpen :-D. Ne že bych neměla co dělat, mám, ale nějak to tohle léto neřeším.
Při takovém počasí se ani nedivím, že nikdo nebyl venku. :-)

10 Zuzulin | Web | 2. srpna 2010 v 18:47 | Reagovat

Ách ano..Ty Budějice Budějice ;) :) Úžasné město - úžasný most! Ty mé fotky jsou z mostu Zlatý..Nebo prý se tak jmenuje. Ta třetí je detail rozkvétajícího stromu před Jihočeským muzeem, vedle BIGY (kde studuji)..Ty v ČB bydlíš, nebo taky studuješ? :D Mohli bychom udělat něco jako "sraz" ;) :D

11 Caty | Web | 3. srpna 2010 v 10:02 | Reagovat

Ahoj,máš moc hezký články;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.