Už ani ta čokoláda mě nemá ráda; chce se mi zvracet

8. května 2011 v 14:53 | Hjůbí
Vzhledem k tomu, že v nadcházejících chvílích se stejně k ničemu rozumnému nedokopu, dopíšu ten svůj tragický týden.
V poslední době na sobě pozoruji, že jsem psaní na blog začala brát jako povinnost. A kolikrát i nepřijemnou povinnost. To je docela škoda a mrzí mě to.A stejně tak mě mrzí, že přichází čím dál víc dnů, kdy jsem smutná. Mám blbou náladu, až se mě včera, v sobotu, pro ostatní nejšťastnější den, taťka s takovým přitroublým úsměvem zeptal: "A kdy se špatně nemáš?" Jako by to byl největší vtip na světě. Ale zamyslím-li se - kdy se vlastně špatně nemám?!

Já se mám stále špatně. Bez přestání přemýšlím o své budoucnosti, o povinnostech, které mě čekají a které musím zdolat, překonat a to nejhorší je, že úspěšně. Musím odmaturovat s dobrými známkami, musím udělat německý a anglický diplom, musím se dostat na vysokou. A tam to začne nanovo - učení, úspěšnost, překonávání hranic průměrnosti, abych pořád někomu něco dokazovala. Vždycky vynaložím spoustu energie a buď se podaří, nebo ne. Když se podaří, nemám dál z čeho brát sílu na další snažení, a když se nepodaří, strhne mě to zase do tmy, jak jsem k ničemu a nikdy nic nedokážu krom jednoho - zklamat někoho.

Depka přišla, jak sami vidíte. Já nevím odkud, asi sluníčko za mráčky ji přineslo. A já mám chuť si číst Plavovlásku, ale nemůžu. Nemůžu, měla bych se učit. Jenomže já nechci, já se bojím. Bojím se, že to nepůjde, stejně jako před chvílí. Že zklamu. Nechci se učit, nechci, nechci, měla bych dělat něco jiného, smát se. Ale já nemám čemu, já nemám s kým. Já nevím, kde se lidé smějí. Já nevím, kde se učí smát. Já jen vím, kde se učí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.