Srpen 2011

Zkažený konec prázdnin

31. srpna 2011 v 21:03 | Hjůbí
Matka si poslední den prázdnin vzpomněla, že bychom si měly umýt okna. Krom toho jsem se zaangažovala do mé nejnemilejší práce - mytí koupelny. Fakt střízlivé zakončení prázdnin.

Zítra všichni zabodujte, hlavně vstaňte (je jedno, jakou nohou nebo rukou vykročíte, hlavně nezaspěte), vezměte si to nejhezčí oblečení, holky, přivstaňte si a pěkně se naličte a všichni se pořádně nasnídejte.

Já mám moc vyřizování a modlím se, abych měla šťastnou ruku při zařazování kroužků do rozvrhu... (pět dní v týdnu, tři odpoledky, osm kroužků...)

Zase někam musím jet, dokud jsem mladá!

31. srpna 2011 v 20:26 | Hjůbí
- Ale je to pravda. Mně je šestnáct, ale už jsem moc stará! Kdybych chtěla s čímkoli začít, budu vypadat jako důchodce na vejšce mezi dvacítkami. Měli jste vidět, jak na mě ty děti koukaly! A nelžu, když tvrdím, že naší šestnáctce smekaly klobouk a obdivně špulily rty.

Fanfárový pochod myšlenek

30. srpna 2011 v 14:47 | Hjůbí
Jsem vrácená. Od příjezdu jsem stihla ještě spoustu věcí, včetně dokreslení a dozkažení mé koláže. Včera jsme byli v Rakousku (sestra neodkladně potřebovala do InterSparu pro lososa - je teď posedlá zdravou *nevýživnou* výživou). Chytala mě panika, protože mě znervózňovali všichni ti lidé, kteří mluvili německy. Mám strašný strach z mluvení cizí řečí, protože ji nechci místním mrvit jako třeba chemii drahé* paní* učitelce* (ta hvězdička skrývá ironii). Jedinou odpovědí na můj stres je mluvit na pro mě cizince pro ně cizí řečí. Konkrétně: na lidi, jejichž mateřským jazykem je němčina, mluvit třeba anglicky. V podstatě můžete mluvit čímkoli, ale pochybuju, že se zrovna trefíte do jazyka, v jehož znalosti se s dotyčnou osobou shodnete.

A přestože jsem prohlašovala, že německy neumím (jsou prázdniny a přes prázky vypínám a odmítám prakticky využívat své znalosti), koupila jsem si časopis Spongebob Schwammkopf. Mimochodem, díky německému názvu jsem kdysi pochopila, že Spanč Bob není kus korálu ani mořská houba, ale houba na mytí...

Večer jsem dostala depku. Nechci být dospělá. Neumím volit, nevím, na jaký úřad mám jít zařídit co, nevím, kde na poště se platí složenky, neumím převádět peníze z účtu přes internet. Neumím zapnout pračku ani používat žehličku. Jen vím, že na ni nesmím sahat, když je zapnutá. Taky vím, že televize se má vybírat podle spotřeby, ale pořádně netuším, kde je to vzadu na ní napsané a jestli jsou jednotky ve voltech. Jsem bezradná. Budu žít sama a nevystačím si. Já ani nevím, jak to funguje v politice a co jsou daně a proč se odvádí... Umřu zaživa. Ale na druhou stranu už chci svýho dospěláckýho doktora. A už chci vyrůst z pohádek...

Den předtím nás s mámou vzala segra a její přítel na Muže v naději. Musím přiznat, že jediné, co na tom filmu bylo skvělé, byla velice poutavá ukázka, a kdybych viděla jen ji, ke štěstí a spokojenosti by mi to stačilo. Kdyby to nebyl český film a nehrál tam Macháček, asi proklínám tu chvíli, kdy mě vytáhlli z domu. Navíc konečně i u nás (po menším nedorozumění, kdy jsem se podívala na kino v Praze a považovala ho za místní CineStar) dávají Generaci singles. Nikdo se mnou nechce jít. Grr. Všichni kolem mě jsou "double". Ale to je neomlouvá, proč se nepodívat na český dokument. (Mám úchylku na tuzemské filmy, protože jsou zárukou kvality.)

A ještě musím zmínit svůj myšlenkový pochod, který mi udělal přehlídku včera. Zase pojedu na LŽŠ do Havl Brodu. Slíbila jsem to Šárce i sobě. Novinářkou chci být asi už tři čtyři roky, stále mě to nepustilo, takže bych pro to měla něco dělat. I když všichni moc dobře víme, že jsem tam nejela kvůli obsahu těch deseti dnů, ale kvůli vedoucí, které jsem rozbila notebook (emby blog ví, on si to moc dobře pamatuje). Pojedu, nechci tam Šárku nechat samotnou. Letos musela překládat nějaké ukrajinské holce, protože - navzdory řečem, že se učí slovensky - rozuměla jen pozdravu. Chudák Šárka. Loni mě uklidňovala a letos, když potřebovala ona mě, jsem si válela šunku. Nasbírala jsem energii a příští rok jdu do toho!

Tohle všechno se stalo po softbalovém táboře. A co se stalo na něm během těch pěti dnů, napíšu do dalšího článku.

Neslibuju, už ne

21. srpna 2011 v 23:47 | Hjůbí
Já vím, že jsem to nestihla. Téměř celý den mi nešel net. A když jo, vyřizovala jsem mail nebo zkysla na FB... Strašná jsem. Až přijedu, dodělám koláž a dočtu knížku. A pak, to slibuju, napíšu! Zítra na 5 dní odjíždím. Držte mi palec, ať je vše OK (třeba to, jak jsem jim neposlala závaznou přihlášku, aj!)... A možná potkám Bíčboje !!

Jsou prázdniny, a já nestíhám

20. srpna 2011 v 22:53 | Hjůbí
Sakra! Chtěla jsem vám napsat, ale opět jsem se k tomu nedostala. Nebudu nic slibovat, nevím, zdali to zvládnu zítra, ale nejspíš ano, vzhledem k mé protivné (předčasné + přehnané) zodpovědnosti. Ne aby to bylo hned, ale protože v pondělí odjíždím na tábor... Musím vám povědět o pouti, o nepříjemných návštěvách, o fitku s Míšou, o mém dechovkovém snu, o koláži, o nepovedené opeře a kinu... Je toho moc! A odpovím vám na komenty!

Dobří lidé

19. srpna 2011 v 20:25 | Hjůbí |  Slohový útvar: úvaha
Mám strach. Strach, že na mě zapomenou. Napsala bych "všichni", ale jsou lidé, kteří na mě nezapomenou nikdy. - A na ty bych kolikrát ráda zapomněla já.

Ale já teď myslím ty ostatní. Ty, které jen míjíte na chodbách školy, na ulicích, na kroužku... na kroužek můžete oba přestat chodit, školu ukončí maturita, z města se přestěhujete... A je celý vztah (založený na pozdravu znamenajícím, že se znáte, ale v lastně už nevíte jak) v háji!

Asi jsem moc velký lidumil, ale jsou lidé, kteří se ke mně chovali pěkně, a já je mám ráda. A nechci na ně zapomeenout. A nechci, aby oni zapomněli na mě. Proto se s nimi stýkejte, dokud to jde. Žádné odkládání. Prohlubujte ty vztahy. Třeba v tom člověku, se kterým se jen zdravíte a nevíte proč, máte potenciálního nejlepšího přítele.

Dobrý

18. srpna 2011 v 0:29 | Hjůbí
Na internet nemám letošní prázdniny ani pomyšlení. Taky to podle toho vypadá - píšu po půlnoci. Dnes jsem po dlouhé době holdovala televizi. Kdyby u mě nezabředla sestra (ona sledovala "mé" seriály a já její), stejně bych se dívala na DVD Kopretiny pro zámeckou paní. A stejně potřebuju vytrávit to jídlo, co jsem snědla. Vůbec jsem netušila, co si dát, pořád jsem měla hlad, tak jsem snědla všechno. V časovém rozpětí od pěti do devíti: rohlík, vlákninovo jahodová activia, dvě a půl miňonky, 3/4 hrnečku cappuccina a nějaký amarantový karobový kuličky. Téměř pytel - jo, tohle bylo z chuti u televize. Plus "večeře" půl rohlíku a jabko... V poslední době jsem v pohodě, nezacpávám si pusu ze zlosti, takže fakt netuším, co mě to popadlo. Buď potřebuju doplnit živiny, nebo stále nemám energii po nedělním fitku a úterní zumbě... Úchylný... ... A ten tábor se mi blíží. Ach jo. Špatný, moc špatný... Taky mi psala učitelka flétny, jestli nemám chuť přijít si "zaflétnit", že holky se sejdou v pondělí v 9. Jediná výhoda, jakou ten tábor má - nemusim za žádnejma holkama s blbou flétna (silný slova, já vim, ale když jsem nedávno vymetala pavouky - - - no prostě děs). Jediná výhoda, nepočítám-li softbal... Dneska jsem se dívala na čt4 (předevčírem tam ukazovali cyklistky), kde mluvili o českých softbalistkách. Nevěděla jsem, že jsme tak dobrý. Teda ony. Někde byly čtvrtý. Už nevim kde. Ale vim, že jsou dobrý a nosí copy. Jo! Taky budu!

Cibulovky

12. srpna 2011 v 21:15 | Hjůbí
Dny mi šíleně rychle ubíhají. Ještě nedávno, bylo to minulý víkend, jsem si prozpěvovala, kolik mám času. A důvod, proč nemohu splnit všechna předsevzetí, která jsem si zavdala, je nabíledni: obědy u babičky. Sestra vyvolává konflikty, že nechci obědvat její jídlo. To nechci. Ale k babičce se mi dvakrát taky nechce chodit, protože jakmile tam jednou přijdu, ona už mě nechce pustit. S tou vidinou jsem pak každý den (krom minulého čtvrtka) chodila do města. Jinak v ten čtvrtek jsem u babičky musela být do čtyř. Sestra jela na výlet do Rakouska s přítelem, nikdo nebyl doma. Docela mě to štve. Já bych si klidně vzala k babičce knížku, ale copak myslíte, že mám klid? V riflích sedím v kuchyni a ani se nehnu. S babičřkou sem tam něco prohodíme, ale co máte povídat čtyři hodiny?

Štve mě, že nic nestíhám. Domů chodím pozdě, a když ne, nemůžu si vyndat FIMO ani tempery, protože za chvíli běžím na zumbu (v úterý a ve čtvrtek). Zumba je taky problém. Máma mi vyčítá, že ji tahám na zumbu (netahám, leze za mnou sama, nikdy by mě nepustila samotnou...). Chodím cvičit, cvakám za ty hodiny, platím za jízdenky. Ona byla tím, kdo se chtěl mermomocí přestěhovat do týhle prdele.

Ani nevím, co jsem pořádně v posledních dnech dělala. Vlastně od pondělí, jak tak na to koukám.
Ve čtvrtek jsme byly s babičkou ve městě. Ve středu jsme měly jít se segrou, jenomže pak se zjistilo, že Deník Bridget Jonesové v knihovně nemají, tak jsme zůstaly doma a já si četla Když Nietzsche plakal. Na úterý si musím vzpomenout, už pořádně nevím.

A už mám hodinky - ukradený od táty. Fungujou, jsou strašně obrovský (takže moje ruka je oproti tomu tenká jako propiska) a mají tři menší hodinky v těch velkých. Musím vykoumat, k čemu všemu vlastně všechny jsou...

Plány na zbylé dva týdny

8. srpna 2011 v 21:57 | Hjůbí
U babičky: "To je propiska taky... víš na co." - "Na hovno," odvážila jsem se domyslet. - "To jsem říct nechtěla," smála se. "Na vyhození!"

Zdálo se mi o Šmudlovi. Vůbec to nebyl jeho obličej ani jeho postava, jenom jeho maminka byla stejná, ale stejně vím, že ten sen byl o něm. K narozeninám jsem mu v Litomyšli sehnala smyčcový poloorchestr (+ kytara), který mu ochotně zahrál. Byl ke mně odtažitej, akorát ho to štvalo. A ještě něco jsem pro něj měla. Nějakého paňáčka nebo co. Nevím, ale v tom snu to byl naprosto bombovej dárek (z mého pohledu). Nestál o nic. Ignorant.

Měla jsem dnes sraz s Majdou. Bylo to fajn. Slíbila mi, že si to ještě tyhle prázdniny zopakujeme. Taky jsme málem šly do kina, ale dávali jen Harryho (toho jsme obě viděly), Šmouly a Auta 2. Ale konečně jsem byla v kavárně, kam jsem už dlouho chtěla. Daly jsme si pomerančový džus, ve kterém plavala vanilková zmrzlina (Baracuda se to jmenovalo). Docela dobrý, i když jsem se bála. Ta zmrzka skoro ani nebyla cítit. Sice bylo hnusně a tohle bylo šíleně studený, ale já jsem to pak stejně ani pořádně nevnímala, když jsme byly v zápalu hovoru...

Mám dobrou náladu. A chci si sepsat činnosti, které jsem si naplánovala (podnět mi dala Kejtý):
  1. projít si oblíbené položky na netbooku
  2. Okomentovat blogy těm, kdo mi kdy napsali na blog komentář
  3. přečíst si knížku, kterou má rozepsanou kamarádka Kylie
  4. přečíst si znovu všechny komiksy W.I.T.C.H., které mám
  5. zajít se segrou do knihovny, půjčit si legendární Deník Bridget Jonesové (film jsem letos o prázkách viděla JEN JEDNOU!!!) a ještě se mrknout, jestli ho nemají v angličtině, případně si koupit druhý díl v knihkupectví (nééé, ten druhej je děsnej!!!)
  6. číst knížky (dočíst aspoň Když Nietzsche plakal + Paganiniho duch)
  7. otevřít knížky s gramatikou češtiny (O češtině 2, Každý den s češtinou, Příruční mluvnice češtiny) a konečně si objasnit, kdy se teda píše čárka před "a", když mi téměř nic nepřipadá jako poměr slučovací vyjma těch okatých případů (skříň a polička atp.)
  8. těsnopis (na to se asi nedostanu jako už asi třetí rok - naposled jsem skončila u druhého písmenka - a stejně si nic nepamatuju)
  9. hrát na harmoniku (přepsat si písničku Happy birthday to you)
  10. a na flétnu (nebylo by od věci naučit se nazpaměť tu těžkou pasáž ve Škroupovi, kde se mi motají při nervozitě prsty)
  11. skládat ty nové puzzle
  12. postavit si bunkr z deky (to asi neudělám)
  13. kreslit a malovat
  14. dočíst všechny ty časopisy, co se mi tu válejí po pokoji, vyškubat zajímavé články, dát je do svého nového šanonu + dopolepit ten šanon samolepkami (už mi chybí jenom kousek)
  15. dojít si koupit bižuterní komponenty, které potřebuju... a vyrobit náramky pro Jit a Kylie (pšššt, to je překvápko!)
  16. FIMO
  17. psát básničky, aby Liter.cz nebyl smutnej (to jsem zkoušela, ale mé minimum básníka se scvrklo na křečovité kontrolování počtu slabik u rozepsaných = téměř hotových básní... a stejně nejlepší je psát v autobuse cestou do hudebky)
  18. koukat se na filmy, které jsem neviděla a mám je pod postelí (třeba Deník B. J... nééé!, už zas!!!)
  19. umýt koupelnu (to by se hodilo co nejdřív)
  20. koupit si korespondenční lístek, vyluštit hádanky a odeslat je do soutěže (fakt už potřebuju hodinky!!)
  21. tančit podle videí, co mám v záložkách, a něco se naučit, abych měla průpravu pro Moderní tanec v DDM na září...
  22. vlézt na to prevítský kolo (ááááárgh, budu sprostá!)
  23. chodit PRAVIDELNĚ na zumbu (nebo fitbox / kickbox / box / jumping)
  24. dát si ještě srazy / jít cvičit - s Míšou do posilky, s Adélkou N. a Majdou na zumbu, a s oběma ven + ještě ven s Klárkou K., Kikuš (někdejší novinářka), Adélou S. (+ se slečnou Já?? + znovu se slečnou Angličtinovou??)

Plavky a párty

5. srpna 2011 v 21:24 | Hjůbí
Děkuju. Děkuju moc za komentáře od k* a od Kejtý s Bugaboo. Máte pravdu. A slova od Kejtý si dám za rámeček. Fakt. Napíšu si je jako motto po rukou, nohách, na čelo a nad postel a dám si je jako tapetu na plochu.

Chybí mi lidský kontakt. Potřebuju spoustu blogařů a spoustu dlouhých článků, abych mohla číst. A radovat se, že tu něco jako blog je. Chtěla jsem 31. července skončit, aby to bylo symbolické (ten samý den před pěti lety jsem si založila machinky.blog.cz, pak jsem pokračovala tady a asi pokračovat dál i budu). Ale nevyšlo mi to. Takže jedu dál. Počkám si zase rok.

Co vám mám povídat? Vlatně nevím. Dneska jsem byla kupovat plavky... S matkou. Děs a hrůza. Naštěstí máma neměla kecy, že si mám udělat pár přesedávaček nebo večer nejíst, dokonce mě i psychicky podporovala, že jsem přece hezká... No, nevim, jestli to neříkala proto, že jsem se tam málem rozbrečela...

Poprvé v životě mám dvojdílné plavky. Máma chtěla, abych si vzala na tábor (od 22. srpna) ty, co mám od svých desíti let nebo kolika. Nebo, když nechci, vytáhla ještě jedny, které snad byly ještě po ní. Nevkus sám. Dneska jsme koupily tyrkysové s beachboyovskými kytičkami (takové jsem vždycky chtěla trenky!). Svršek je fakt krásnej, i když jsem nevěřila, že plavky dokáží vytvořit z mého kuřecího hrudníčku něco tak nádherného.

O dolejšku ale radši nemluvím. To bříško tam překáží... Přála jsem si dvojdílné plavky, přičemž ten hořejšek sahá až pod pupek, ale marná snaha, nemají. A ještě něco - mám je z New Yorkeru, takže bomba (matka mě tahala po pajzlech Dámská móda a podobných babských zřízeních). Když člověk hledá, najde tam i skvosty. Chtěla jsem dolejšek odtud, ale podprsenku (říká se tomu tak u plavek?) z Cropp Townu (byla na něm slepice s krávou), ale máma řekla ne, navíc jak říkám, ten svršek z NY byl fakt pěknej... Krávu si můžu koupit i tak, no ne? Později...

Užívejte, já se ještě někdy ozvu. Pokud mi tedy nezkolabuje net jako v poslední době pořád. Chjo.

Zítra dopoledne jedu na farmářské trhy a odpoledne k ségřenici na oslavu narozenin (25), tak se těším. Mám ráda akce, obzvlášť narozeninové oslavy (krom té své, protože vím, jak moc tragicky dopadá). Nikdo mě sice moc (vůbec) nezve..., ale možná proto je mám ráda. Včera jsem si prohlížela staré časopisy a ze staré CosmoGirl! po segře jsem si vytrhla článek Jak uspořádat super párty. Ten návod je pro mě takovou náhradou za ty mé zkažené oslavy...

Užívejte si prázdniny! Buďte tvůrčí, kreativní, zkrátka udělejte všechno proto, aby tyhle prázdniny byly skvělé. A abyste splnili všechno, co jste si slíbili, ale do zaplněného školního roku se to nevešlo!