Září 2011

Konec dobrý...

12. září 2011 v 21:15 | Hjůbí
Téma týdne - nahota. No to se povedlo.

Ano, jsem v pořádku a mohu vesele pokračovat ve šťastném životě a dobré náladě. Tedy, možná jen dokud neevstoupím přes práh školy, kam se chystám v nejbližší době.

Chtěla jsem tam vtrhnout už v pátek, ale spánek přemluvil mě a hlavně přemohl touhu čile vstát a ťapkat do školy. Díkybohu! Nejdřív jsem t trošinku dávala za vinu i sestře, protože jsem neměla to srdce ji nechat samotnou doma, když je nemocná (jako už standardně) a hladová.

No, potom mi ale volala máma, ať nevařím, abych nikoho nenakazila... a hlavně že mám jít na výtěr a zůstat v karanténě. Představila jsem si výtěr z krku, ale pryč s tím, už je to za mnou. (A ani to nebylo tak zlé, spíš něco na způsob čištění mázku z uší, akorát tohle bylo ze zadku, no...)

V tu chvíli se mi ulevilo, přestala jsem dávat komukoli cokoli za vinu. Kdyby ve škole v ten pátek zjistili, že se ve mně možná toulá úplavice, vyvolala bych skandál jako hrom. Já ji ale nemám (za tím si stále stojím, i doktorka říkala, že by se mi do pěti až sedmi - wiki píše 1 až 5 - dnů dávno projevila), i když jsem častěji chodila na záchod a bylo mi blbě od žaludku, ale to způsobilo psychické přejídání a představa výtěru.

Paní třídní to bere moc zodpovědně. Proč dva výtěry, když sama chodí od čtvrtka do školy a učí? I paní (vážená zlatá milovaná) doktorka mě ujistila, že jednou stačí - a ta se vyzná! Nechápu, proč nás třídní straší se dvěma výtěry, pochybuju, že sama tam kdy půjde. Nesnáším byrokracii. Kdoví, jestli to není byrokracie od "büro paní třídní", což znamená také "její kabinet". Něco si navrhla, odhlasovala a schválila a my musíme na dva výtěry?

Víte, co by nařídil pan Perfektní? Pokud nám do konce nového týdne nic nebude, můžeme do školy. A možná by nám ještě doporučil pít čaj s rumem, abychom zbytky úplavice vypálili. Tečka. Odhlasováno, schváleno. Člověk by si to volno aspoň líp užil...

Ale jak říkám, je to za mnou. Jsem v pohodě, žiju dál...

A ZÍTRA TAM UŽ NEMUSÍM!!! Takže opět platí: do osmnácti tam nevkročím!



Jo, ještě něco! Včera večer jsem oddalovala spánek, protože jsem věděla, že jakmile se probudím, čeká mě mezi výtěrem a probuzením jen cesta autobusem. Takže jsem šla pozdě spát a brzy jsem vstávala.
Doporučení doktorky, že mám dodržovat karanténu (hahaha) jsem hodila za hlavu a šla na flétnu (kdybych najednou vytáhla novinu, že už ve čtvrtek jsem mohla kohokoli nakazit, padali by žáci jako domino jen z té představy, že "vona možná má úplavici".
Když jsem na té flétně tak unaveně seděla a stěžovala si na únavu (když se mě tázali, jinak bych bez odmlouvání dělala, co se mi nařídí), Zuzan"k"a měla řeči, že jsem unavená už takhle na začátku roku.
Kdyby jen věděla, viďte?

PrvníPísmeno+***!

11. září 2011 v 19:16 | Hjůbí
Ve čtvrtek jsem šla do hudebky. Byla jsem šíleně happy, že jsem se vrátila - když ne na dechovku, ach jo - aspoň včas na flétnu. Dělala jsem si pak legraci, že bych teď měla dřepět místo v hudebce v karanténě. "Tak ty jsi na mě přišla naprskat, jo?" smála se má učitelka. "Néé, dělám si legraci," brala jsem to rychle zpátky, aby si to, předstírajíc úsměv, nebrala moc na tělo. "Ta jejich nemoc je toxická, ne infekční, to znamená, že něco špatnýho snědli - a to není přenosný."

Potom mi ujel autobus a já se tedy šla projít městem. Potkala jsem zoufalého pána z O2, který po sedmé večer chtěl uhnat někoho nad osmnáct let, aby mu vnutil tarif Cool nebo co. Byl takový naprosto zhulený, mluvil z posledních sil, kouřil cigaretu, ale byl mladý a vypadal jako ségřenice nastávající manžel. Sice byl od O2, ale stejně mi ho bylo líto. Ale šetřila jsem hřejivých slov, aby mě někam nezatáhl na čaj(e s rumem).

"Vám asi ještě nebylo 18, co? Kolik vám je?"
"Áááá..." teď jsem nevěděla ani svůj věk. "Šestnáct."

Ještě v ten čtvrtek jsem byla nejšťastnějším člověkem ve městě, šla jsem po své milované třídě a usmívala se na bezdomovce, Romy a zamračené pochybné existence. A k tomu úsměvu jsem si v životě musela dopomoct sama.

A teď - - - jsem v tom zase sama. Všichni si myslí, že to zvládnu, že už je mi 16, že to přece nic není. Že už na světě neexistuje nic, co by mě rozházelo, nic hroznějšího než smrt nebo maturita. Jenomže já nechci být ÚPLNĚ na VŠECHNO sama. Já potřebuju podpořit, potřebuju uklidnit, potřebuju, aby mi někdo koupil hračku nebo aspoň blbý lízátko, když to překonám. Dřív jsem byla odměňovaná za prohlídku u zubaře. Později mě "nikdo" nepochválil ani za to, že už nekřičím, když mě matka topí při mytí hlavy. Nic. Samozřejmost.

Korunu tomu nasadilo moje zapřísáhnutí, že už do té ordinace za paní Píčou do svých osmnácti nevkročím. A teď - - - a teď tam mám jít na výtěr prdele? Svlíknout se před ní, ohnout se a…? To po mně nemůžete chtít, k tomu mě nemůžete nutit! Dva dny za sebou, jenom aby učitelka, která normálně chodí do školy a učí, měla dobrý pocit?! Proč to moje matka bere doslovně?!
Mně přece nic není!

Víte, já vám to ještě neřekla, ale v pátek mi domů volala máma, ať sestře nevařím, abych ji nenakazila. Taky mám chodit na vlastní záchod (no to je teda plán!) a v žádném případě sestře neříkat, že mám možná úplavici, protože ona by ji chytla jen když to slovo uslyší. Tomu klidně věřím.

Takže shrnutí: žádné toxické onemocnění, ale pořádně infekční. Já se teď modlím, že jsem ji od nikoho nechytila, protože pak by to byl vůči paní učitelce flétny podraz. Krom toho mi můžou dát pokutu. Ale já to ještě v ten čtvrtek nevěděla, ještě v ten čtvrtek to bylo toxické!!! A dopr!!!
JÁ TO Z Í T R A NEZVLÁDNU, CHÁPETE?! A jsem na to sama… Úplně sama…

Brečím a všem je to fuk. Musím se s tím vyrovnávat sama. Přejídám se, dívám se na horory, abych přebila blbý pocit ještě blbějším, ale ve skutečnosti se to jen sčítá.
Mou poslední šancí je doufat, že DO PONDĚLÍ - zítřka - UMŘU. Nebo že mi někdo řekne:
  1. "Nemusíš tam chodit."
  2. "Není nutné provádět výtěr."
  3. "Ten výtěr stačí jednou."
  4. "Nemusíme ho dělat ze zadku, stačí z krku."
  5. "Stačí odběr krve."
  6. "TŘI PATNÁCT ZEMŘEŠ!!!" Fajn, už se opakuju…

Zkrátka ironie osudu

11. září 2011 v 17:05 | Hjůbí
Ironie osudu. Nejdřív jsem litovala, že jsem nebyla se svou učitelkou flétny hrát na učňáku, protože v opačném případě bych ve čtvrtek nešla za tělocvikářem, jestli ještě nemá volná místa na Slovensko. Přišel mi takový nepříjemný, takový jakože "co votravuješ", ale byla jsem tam s Jitkou a ta říkala, že za žádnou cenu takový nebyl. Vždycky, když se hlásím takhle jako náhradník, jako pod čarou, jako někdo "navíc", nemám dobrý pocit a musím se pak kvůli svému svědomí chovat ukázněně a neupozorňovat n sebe. To jsem ještě nevěděla, co mě čeká.

Shrnutí prázdnin dva tisíce jedenáct

11. září 2011 v 11:48 | Hjůbí
Vzhledem k tomu, že se mi kvůli úplavici (ne mojí, tedy snad ji nemám) prodloužily prázdniny o další týden, úspěšně se mi podařilo odložit tento článek na dobu neurčitou. Ráda bych v něm tedy dnes konečně shrnula prázdniny včetně prvních - a zatím i posledních - školních dní.
Prázdniny 2011:
  1. Z globálního hlediska byly jedny z nejlepších, které jsem kdy zažila, ne-li nejlepší. Jako první mi vytanula na mysl nejúžasnější Litomyšl, jakou jsem si jen mohla vysnít, a Hluboká nad Vltavou, kde jsme se slečnou Testovou strávily pět propocených dní a čtyři prokecané noci na SOŠ elektra, kde to bylo jedním slovem magické a konečně jsem si připadala tak nějak svobodně? mladě? nespoutaně? mezi svými?. Jedním slovem miliony zážitků.
  2. Jeden měsíc zumba, 4 cvičitelky.
  3. Tisíce proježděných jízdenek.
  4. Stovky modřin.
  5. Desítky přečtených knížek a zhlédnutých filmů.
  6. Spousta dobrého kafe se zmrzlinou.
  7. Nejmíň 4x jsem na svém prostěradle přesně pod sebou našla nějaký mrtvý hmyz.
  8. Jeden nový diář, který jsem vybírala ze dvou. Ten druhý byl přesně takovým, jakou jsem i já (kreslený kačer na obrázku s fotkami z polaroidu pod sebou). A ten, co jsem si koupila, o mně vypovídá, jaká bych být chtěla. Nevím, jestli jsem si nevybrala špatně. Jestli jsem nevybírala tak, aby se mi hlavně nesmáli spolužáci. Jenomže to budou stejně, až zjistí, že v tom diáři mám nalepené živly W.I.T.C.H. na jejich narozeniny… (Celý můj život je plný špatných rozhodnutí.) x Vevnitř je ten diář vlevo modrý a já se bojím, že mi to bude vadit, co se fotografické paměti týče... uvidíme.
  9. Jen jedna návštěva Tesca (navíc bylo express, takže kdybych tam nebyla jen jednou, tak tenhle rychlý útok na Rajec snad ani nepočítám).
  10. Koláž.
  11. Máma mi řekla, že nemám na kole jezdit ve svých nejlepších riflích, které jsou jen tak mimochodem přesně čtyři roky staré a už prosvítají. (Mám na papírku poznamenáno "rifle", tak nevím, co to jiného znamená.)
  12. Letní písničky '11 - Rain over me, Zumba ha zumba he, La la, Františkovy Lázně
  13. Letní lásky - Šmudla, možná majinko Satan.
  14. Zhlédnuté filmy v kině - Harry Potter 7, 2. část; Ženy sobě (výborný film, hned bych šla znova), Muži v naději (nic moc)
  15. Zhlédnuté filmy doma - Sonic X (jeden díl a navíc jenom začátek, to se snad ani nepočítá), Bestiář, Líbáš jako Bůh, Příběhy obyčejného šílenství (Ťuhýk-ťuhýk, kráva-kráva…), Román pro ženy (má inspirace po celé prázdniny i dál), Kačer Howard (ale tak docela dobrý), Deník B. Jonesové (ten jsem nějakým nehorázným nedorozuměním odbyla a viděla jen začátek), Dva lidi v Zoo (slabota), Amélie (docela pěkný, akorát mě zklamal potenciální romantický konec nahrazený erotikou), Doktor House DVD 6.díl 1. série + 1.díl 2. série (asi první dva tři filmy z toho DVD), Sklapni a zastřel mě (už jsem to viděla, ale pořád ujde + jsem si u něj uvědomila, že definitivně budu korektorkou, případně občasnou redaktorkou - ale musím se donaučit pořádně psát ty čárky - ale u cizích textů poznám, že chybí) - - - já jsem ale kritická k těm filmům, co?
  16. Taky jsem si dala předsevzetí, že jednou napíšu knihu, kterou budou chtít milovnice růžovějších příběhů číst pořád dokola (a mým nedosažitelným snem je, aby se podle toho natočil film…, ale člověk nikdy neví).
  17. Knihy (nepočítám-li Slovník synonym):
  • DOČTENÉ - Jaká je Hay Lin (odreagování), Už nikdy nebude zítra (nic moc), Oškliví (nic moc)
  • PŘEČTENÉ - Jaká je Will, Irma (to už jsem sice četla, ale pořád to bylo fajn), Taranee, Cornelia (odreagování), Kluk s medovýma očima (úžasná), Paganiniho duch (chyběly čárky, ale příběhem ji hodnotím jako dost dobrou, konečně po dlouhé době), Lola novinářkou (dost slabý)
  • ROZEČTENÉ - Bridget Jones's Diary (ano, in English), Když Nietzsche plakal (furt se v tom plácám, ale je to hodně dobré a už jsem na konci), Erotikon (ale ten už číst ani nebudu), Élektrá od Sofokla
  • Chystám se na Tajemství a Tajemství pro mladé, Smutek sluší Elektře (i když ten možná nestihnu) a na nějakou nepěknou povinnou četbu…

1. školní den, čtvrtek:
1. Přihlásila jsem se na výlet pro druháky - Slovensko. Jako výhodu jsem dostala odpuštění, že nepřinesu potvrzení od lékaře. Jupí!! Ale udělala jsem správně? Zase to rozhodování… Ano, už teď jsem (zase) litovala; ale co, třídní mě s Jitkou sama přemlouvala, ať se optám na volná místa. A Jitka mě za Pavlem dokopala!!
2. Vyřídila jsem kroužky, i když jsem zprvu měla pocit, že špatně. Ale nejspíš ne, protože flétnu jsem po dlouhém rozmýšlení strčila z původního úterý na čtvrtek, kdy budou prý i koncerty (nemusela jsem vsázet na náhodu, kdybych se zeptala rovnou, ale mě to hned nenapadlo). Také jsem vyřídila angličtinu, kterou ten můj nerozmysl strčil naprosto nešikovně ve středu po dechovce. A dechovka? V pátek jsem se odvážila jít se omluvit, že kvůli Slovensku nepřijdu (seděla jsem na chodbě, čekala tam mlčky s Jitky kamarádkami a asi třikrát zahlédla Bíč boje - a on mě -, takže zkrátka jsem tam musela!).