Duben 2012

Vzkaz mně

28. dubna 2012 v 17:19 | Hjůbí
Znám jednoho Skříňkového prince
a jednu princeznu promarněných příležitostí.
Kousni si do hořkýho jadřince,
moc moc tě prosím, udav se, už tě mám jaksi dosti!

Tohle vzkazuju sama sobě s nejsrdečnějším pozdravem: Chcípni, ty imitace princezny!!

Edit (23,52 hod.): Chce se mi brečet a křičet. Dneska měla matka pár nemístných poznámek na mou osobu, tudíž mi vážně nepřidala ani hovno životního optimismu... A ještě něco. Už nechci jít na žurnalistiku. NECHCI. Budu dělat třeba sekretářku, ale hlavně ať se nemusím na nic ptát těch zmatených lidí. Nevím, jak bude vypadat moje budoucnost, zničil se můj plán, moje jistoty jsou tytam. Děsí mě přítomnost i budoucnost. Néééé, já nechcííí.

Překvapení měsíce

16. dubna 2012 v 22:06 | Hjůbí
Koho překvapí, co teď napíšu, dostane virtuální želé rybičku.

Mám depku.

Potřebovala bych si zazumbovat, aby bylo zase o něco líp. Samozřejmě, nemůžu svůj aktuální stav porovnávat s víkendovým-jako-obvykle-mizerným stavem, ale přesto, o víkendu se jenom mučím výčitkami, že se neučím. Teď mám výčitky, že se neučím, ale ještě ke všemu blbé známky z písemek, protože se vážně neučím. Nemůžu. Mám depku. Nejde to. Prostě nejde.

Poslední půl hodinu jsem zírala do světla, abych neusnula, a na střídačku občas mrkla do sešitu, aby se neřeklo. "Už jenom půl tý stránky," pošťuchovala jsem se. Ale ne. Mám k tomu učení po těch sedmi měsících neskutečnou averzi. A ty prázdniny, o kterých si máme odpočinout, mi vůbec nepomáhají, snad i naopak. Štve mě, že neumím odpočívat a o prázdninách se budím brzy ráno hrůzou, kolik je hodin a co je za den a jakto, že ještě nic neumím (jo, to se mi vážně děje).

Přála bych si umět hodit všechny starosti za hlavu a pořád neřešit blbosti. (Myslíte snad, že bych už dávno neoslovila Skříňkového prince, kdybych neměla jakýsi problém sama se sebou?)

Řítit se do záhuby 90km/h

15. dubna 2012 v 21:26 | Hjůbí
Byli jsme u příbuzných na oslavě. Seděla jsem u stolu, poslouchala věci, o kterých jsem si nechtěla povídat, nikdo mě neposlouchal, když už jsem chtěla něco dodat (máma mi jednou skočila do řeči, podruhý se řeč stočila jinam, než jsem vůbec stačila otevřít pusu).

Odolávala jsem pokušení nechat si udělat kafe, dát si něco k jídlu (co leželo na stole o několik kroků dál + byla jsem zabarikádovaná mezi zdí, stolem a sestrou vedle sebe).

Najednou k tématu přišel ples a šaty nějaké dívky tam, které si má sestřenice málem koupila a vzala si je tam taky. A já jsem si vzpomněla na své šaty z Rakouska, které nikdo nikdy mít nebude. Na to, že jsem mohla mít i jiné, ale neměla jsem. Na taneční. Na... no prostě na staré špatné časy. Chtělo se mi brečet. Jen silou vůle jsem zatlačila slzy. Vlastně jsem si uvědomila, že není kvůli čemu plakat, ale nemohla jsem si pomoct. Opět zkažený víkend, navíc pořád to, jak vypadám, jak se neopovažuju oslovit Skříňkového prince, protože nevěřím, že bych ho kdy mohla fyzicky přitahovat. (Viděla jsem na FB rádoby vtipný obrázek, že vzhled sice není všechno, ale nad povahou si ho nikdo nevyhoní. Čuráci nadržený, fakt je nenávidim.)

Protože zítra mě vytasí buď z ajiny, nebo z češtiny, a já neumím ani jedno. Štve mě ta zatracená škola. Štve mě, že jsem dneska nenašla odvahu sebrat se a jet na fitbox, a přesto, že matka nechce, abych někam večer jezdila, nechce mi koupit ani DVD zumby domů. Prý to není kvalitní, že chce jenom Michala (předcvičující, kterého viděla jednou - nebo dvakrát?! - v životě), že si mám cvičit doma to, co máme na kazetách (KAZETÁCH!!). Ale já nechci cvičit u ní v obýváku, když žehlí. Nechci, aby mě někdo při cvičení viděl. Chci si cvičit sama. I když můj přenosný DVD přehrávač (baterky ovšem dojdou po jedné minutě přehrávání) nemá zrovna obrovskou obrazovku...

Fakt mám depku a fakt jsem ji měla i ve společnosti spousty lidí na té oslavě. Normálně bych byla šťastná, že jsem vypadla z tohohle odpornýho stereotypu tady, doma. Dokonce jsem si musela dát polštář na druhou stranu postele, jak neskutečně mě ta monotónnost štve. Sotva přijdu domů, mám depku a chci utéct. Ale nemám kam. Jedině do světa snů ve spánku. Proto jsem umytá (a připravená se zítra probudit ve škole před tabulí).

Skříňkový princ schovaný navěky ve skříňce, od které vydávají klíč jen do vlastníkových rukou

14. dubna 2012 v 18:57 | Hjůbí
Chtěla jsem Skříňkového prince ignorovat. Ale najednou naproti mně stál, po milionech let, tak jsem se na něj podívala a pokusila se usmát. Sice se mi povedl jakýsi křečovitý škleb, ale jako by to bylo co platné, vždyť se na mě ten klacek ani nepodíval! Studoval se zájmem strukturu stěny a měl ten svůj přihlouplý dobrácký nevinný výraz... A když jsem mu ve středu chtěla něco konečně říct (ne nic sprostýho), přišel v úplně jiný čas než obvykle.

Kruh se uzavírá

6. dubna 2012 v 23:18 | Hjůbí
_Nemám energii na psaní.
_Jsem nemocná. Přcenila jsem se minulý pátek, co se fyzické energie týče. Plus nastydla jsem.
_Konečně jsem ve své mysli nakopla Šmudlu hodně hluboko mezi nohy.Už nikdy na něj neuslyšíte jedinou ódu! Mrzák jeden žalostnej!!!
_Nenávidím prázdný pohled Skříňkového prince, jenž mi navíc ani nikdy nevěnoval. Nenávidím, jak ho potkám leda v případě, kdybych na něj zazvonila u nich doma. Protože on nikde jinde ani neni! Je až ironické, že spolu chodíme do školy, ale já nemám sebemenší možnost ho potkat!
_Moje zásoby kluků, kteří se mi líbí, se vyčerpaly. Skončila jsem opět u starého (nekomentuji) dobrého pana Perfektního, který není perfektní ani reálný, ale jak tak na tu sitaci koukám, ze všech nejreálnější (!!). (Co to zase je?!)
_(Po opravdu dlouhé době a je to fajn pocit) si přeji: letní pyžamový komplet se Snoopym (mám jen dva zimní) a baseballovou mikinu. Našla jsem jen pánskou bundu (nebyl by problém, kdyby ji neměli jen v eLku... a za tisícovku).
_Holky, všimly jste si v krámech (H&M, Lindex...) těch SUPER push-upek? (Vytváří dramatický výstřih... - No to teda!!!)

Kreslím si, ale měla bych spát, umýt si vlasy, učit se a cvičit na flétnu. Ale nechcééééé se mi. Takže na to kašlu (doslova - pamatujete..., nachlazení).

Edit: Nějakým neodpustitelným omylem zase civím na Šmudlův profil. Je mi jedno, jestli tenhle klín vytluču arci klínem, hlavně ať už je co nejrychleji pryč! Sakra, sakra SAKRA!! V úterý ať se Skříňkový princ připraví, bude znásilněn! (Obrazně řečeno, samozřejmě, v týhle zimě si neuženu ve svém nachlazeeném stavu zánět!)