Červen 2012

Sen do prázdnin nevydržel

30. června 2012 v 22:38 | Hjůbí
Jsem zase volná!

Už žádnej Skříňkovej princ. Ne, mám čistý konto.
Půl roku snění o někom, kdo neexistuje. Dala jsem své iluzivní představě tvář.
Z druhé strany, to snění mi dodávalo energii jít dát. Sny a zamilovanost mi dávaly sílu nepřežívat, ale důstojně žít (pokud nepřišla nějaká Jit a nezačala mi kecat do mého romantického světa; ona, která sama věří v něco jako je bůh).

A teď... když jsem si ho přidala na FB... a on mi žádost přijal... a já zjistila, že je to nadrženej úchyl... tichá voda, která břehy mele, jak o něm správně bylo prohlášeno třídní učitelkou na maturáku... jsem přestala věřit. Obláčky snů praskly a já spadla.

Ne, nemám proč smutnit. Jsem ráda, že to tak dopadlo. I když mě dneska balil jeden kluk - jenomže na perverzní vtipy. Ne, vážně nemůžu potkat nějakého intelektuála, kterej si nechce za prvním rohem hned... No.

Já budu ráda čekat dál.


Už zase chci

5. června 2012 v 23:48 | Hjůbí
Přála bych svému mladšímu já, aby bylo nominované na blog roku.

Čtyři pět roků zpátky... kdysi jsem měla jiný blog... jiný pohled na svět... blogový pohled. Rozčarovaná. Se spoustou přátel, o kterých jsem často věděla všechno, a přesto nic. O těch, kteří už neexistují. Kteří vystoupili z temného vlaku blogu na světlo, do reality... Závidím jim? Možná. Vzpomínám na staré dobré časy, kdy jsem měla sny. A těm snům jsem věřila, i když sny jsou od toho, aby se neplnily, protože pak by to nebyly sny, jak říká jedno přísloví.

Vlastně jsem na jednu stranu ráda, že už o tu nominaci nestojím. Už nechci být novinářkou. Možná v ženském časopise. Ale nikdy v novinách.

Nevím, čím chci být. Nevím... Možná se vrátím zpátky ke svému snu stát se mimem. Nemusíš mluvit. Můžeš být celý den smutný, ale přes poker face nikdo nic nepozná.
Chci být šťastná. PROSÍM, KONEČNĚ UŽ!!

Mám si přidat Skříňkového prince do přátel na FB?