Srpen 2012

Potkala jsem lidi, o kterých jsem si myslela, že nikdy nemůžou existovat

28. srpna 2012 v 18:07 | Hjůbí |  Tajm aut
V neděli jsem se vrátila z kurzů žurnalistiky a jsem nadšená.

Zaprvé jsem poznala, co bych opravdu chtěla dělat. Pracovat v marketingu, vymýšlet reklamy a reklamní strategie, těšit lidi těmi malými filmečky, které běží mezi pořady v televizi. Jo, to by mě bavilo.

Zadruhé jsem poznala spoustu nových povah, které jsem doteď neznala. Vážně. Proč jsem žádné takové nikdy nepotkala ve svém rodném městě? Proč tu není nikdo, kdo se směje a není pod vlivem drog? Proč jsem nepotkala optimistu, který by neměl v hlavě slámu? Vím, lidé určité povahy k sobě přitahují lidi podobné. Ale proč já, kurník, pesimista a nesebevědomý člověk, potkávám samé nezdravě sebevědomé lidi? Nesnáším tu vlastnost, když se nade mě někdo nadřazuje.

Tam všechno bylo jinak. Potkala jsem holky, se kterými jsem se cítila skvěle, a nemusela jsem se stydět za sebe, za své chování a že na ně mluvím. A ony mě taky měly rády. Vážně, cítila jsem z nich pozitivnní energii. Žádná přetvářka.
__________________________________________________________

Lucka, spolubydlící - úžasná slečna. O rok mladší. Ze začátku jsem byla naštvaná, že se slečnou Testovou nejsme na pokoji samy. Ale Lucka byla úplně v pohodě a byla jsem ráda, že tam s námi je. Neřešila blbosti, byla vyrovnaná, a přesto ani trošku namyšlená. (A následující nesouvisí ani tak s ní, jako --- prostě poslala několika učitelům pohled, protože ji prý podporují v psaní. Píše pro školní stránky. Když jsem se já pokoušela vzkřísit školní časopis, nikdo mi neřekl ani píp. A napsat pohled?! Au!)

Věrka - skvělá, úžasná. Měla své názory (a to velmi inteligentní), nebála se vás zastat (Lucka taky), za což si lidí moc vážím, ale já sama to moc neumím (umím uklidnit, ale zastat se ne - a mrzí mě to). Když musela odjet o den dřív, měla jsem slzy pod krajíčkem.

Markétka - další super holčina. Akční, pohodová, brala věci tak, jak byly. Nezkazila žádnou srandu. Nebyla jsem pro ni nic míň, nedávala přednost ostatním přede mnou; když jsem se na něco zeptala, odpověděla mi. (Ne, není to samozřejmost.)
Šárka - vypadala jako jedna moje nepříjemná spolužačka, ale ve skutečnosti byla jiná a příjemně mě překvapila. Zase - pohodová a neměla v sobě ani trochu nenávisti. A byla nadšená, když jsem řekla "šalina", a to nejsem z Brna. :D
Ivča - klidná, a stejně jako Zuzku ji zajímal cizí názor.
Nikča - měla skvělé nápady a kolikrát mě nakopla k dalším (ještě skvělejším :D tím se nechlubím, jen tím chci říct, že bych jednou takovéhho člověka jako ona chtěla mít v týmu v práci)

Až na nevyrovnanou a přechytralou holku, která mi/všem dávala svoje všeználkovství sežrat tím, jak se neskrývaně vysmívala "blbosti" ostatních, jsme se sešly skvělá parta. Každý si prostě musí najít ty svoje lidi a ten odpad neřešit. Když mi třeba nadávala, tak jsem se přiblble usmívala a jenom se koukala, jak ji to vytáčí. :D :D

Uáá

18. srpna 2012 v 22:40 | Hjůbí
Nikam nechci. Ale musim. Přihlásila jsem se. Sama sebe. Upletla jsem ten známý pomyslný bič. Uáááá!
Naštěstí jedu se slečnou Testovou, tak mě snad při nejhorším podrží. Nebo já ji. Nebo navzájem.
Uá, uá, jakto, že už je 18. sprna? Vždyť před chvílí - jak jsem předminule psala článek - u toho prvního čísla ještě ani nebyla jednička. A teď... je tam skoro už dvojka. Osmnáctýho. A já musím odjet. Zítra. Brzo ráno. Sakra! Uřízla jsem si pořádný krajíc - rovných osm dní z prázdnin.

Vracím se příští neděli, možná stihnu /resp. možná budu mít možnost/ napsat.
Myslete na mě!!

Hlavně s klidem

10. srpna 2012 v 19:41 | Hjůbí
Včera mě šíleně bolela hlava a bylo mi špatně od žaludku. Za co?! Možná proto, že pořád jenom žeru. No jo, ale prázdniny si má člověk řádně užít - tak jsem na to šla po svém. :D

Chtěla bych hodně psát. Mám spoustu nápadů na psaní pohádek. Ale nechce se mi. :D Radši si kreslím. Dokresluju ten obrázek se Skříňkovým princem, ačkoli kdykoli se potkáme na FBchatu, po několika vteřinách zmizí. Nevím, co má za problém. Ať si mě vyndá z přátel, jestli nějaký problém má. Ale já mu můžu poslat zprávu, i když je offline i když si mě vyndá z přátel. :D Chudák, to nedomyslel. :D Ale já mu stejně psát nechci, tak ať se třeba pofláká.

Co se týče nějakých dalších novinek, tak asi nic moc žádné nemám. Leda že 19. odjíždím a nikam se mi nechce. Dopytle! Ale na druhou stranu zůstat tady? Tak to by mě asi kleplo.

Co chci ještě /před odjezdem?/o prázdninách/ zvládnout?
  • přečíst Frankensteina + Vesnický román a udělat zápisy
  • dokreslit 3 obrázky (čtvrtky A2, A3, A4 - omejte mě!)
  • něco tvůrčího napsat (nespěchám :D)
  • uklidit si v policích (hahahaha, už se vidim)
V pondělí si jdu pro nový diáááááář! A od září začnu po třech letech (nebo kolika) zase chodit na výtvarku. Už se nemůžu dočkat!! (Kdybych se nemusela do školy učit tolik, kolik musím, tak je září až červen moje nejoblíbenější část roku. :D)

Existují lidé, kteří nás mají rádi i přesto, jací jsme

2. srpna 2012 v 22:13 | Hjůbí
Minulej článek už je pasé. Srpen mi vždycky dodá jistotu. V tom, že mám vážně prázdniny. (No nekecej!!) Že si vážně můžu dělat každý den, co chci. A taky už jsem odpočatá, takže mám lepší náladu a víc chuti pustit se do úklidu a jiných činorodých činností. Včera jsem například uklidila celou kuchyni, dala jsem do myčky, velké nebo hodně mastné nádobí jsem umyla ručně... V kuchyni byla strašná spoušť po našem vaření a pečení. Hranolky a jablečný štrúdl jsme se segrou kouzlily asi čtyři hodiny. :D Člověk ani netuší, jak náročné je domácí listové těsto. Přeložit - vyválet - zabalit do vlhkého ručníku - vložit do lednice. Opakovat milionkrát.

Jsem spokojená. Spokojená sama se sebou. Vyrovnaná. Přesně tak, jak jsem si ještě před pár měsíci přála. Prázdniny dělají divy. :)
Věnuju se sama sobě: chodím cvičit (zumbááá :)), kreslím, čtu, koukám na filmy a seriály (a už mě to baví :)). Prostě pohoda. A když potřebuju vypadnout, dám si sraz s nějakou kámoškou z dávna či nedávné přítomnosti (jo, přítomnosti :D abych zdůraznila časový rozdíl, chápete :D). Dneska jsem se sešla s Jančou z Flirt Dancu. Bohužel jsme se doteď neznaly natolik, aby dneska neodhalila mou negativní stránku osobnosti - že jsem mimo. :D (Naštěstí tento detail Janča svedla na to, že jsem "přespaná".) Já jsem fakt takový ufon! Jak z jiný planety, pořád mimo. Podezřívám vzdělání, že utlačilo můj intelekt, se kterým jsem se narodila. Nebo to byly kořínky mých blonďatých vlasů, které mi nenápadně začaly požírat mozek?
Ale díky kurzům v Litomyšli vím, že existují lidé, kteří mě mají i přesto, jaká jsem, rádi. Děkuju za tohle zjištění!

V tuto chvíli jsem měla se spolužákama (tou "se mnou méně komunikující" částí naší třídy) sedět v baru, ale za prvé je nechci vidět dřív jak v září a za druhé, jestli se tam tedy už mám jít opít, tak ne dneska, ale během školního roku, až budu na prášky a na hadry z učení. Nemusím být všude. (Poprvé, co tuhle větu od sebe slyším. :D)

Jdu si užívat dál, protože 19. srpna... bude hůř.