Únor 2013

Nechci být tím, kdo prozradí pravdu

24. února 2013 v 23:51 | Hjůbí
Malá oplácaná holčička ve velkém světě pod vlivem kokakolizace, macdonalizace a módních trendů na modelkách podobných panenkám Barbie. Ta malá oplácaná holčička nekriticky věřila, že jednou bude jako ony. Věřila, že bude krásná a šťastná. Zrovna frčela Avril Lavigne, ta nádherná a talentovaná zpěvačka. Hrála malé oplácané holčičce z rádia a dávala jí naději věřit.

Holčička doufala, že jednou bude mít opravdové kamarádky, se kterými se budou navštěvovat a chodit na hřiště uprostřed sídliště. A bude mít kamaráda, který ji bude vyzvedávat a budou se spolu každý den procházet. Každý každičký den. A budou šťastní. Dokud...

... se ten sen jednoho smutnýho dne nerozpadne. Osudnýho dne, kdy se malá oplácaná holčička přestěhuje, přestane chodit ven, nenajde si kamarády a nezhubne.

Nikdy?

Zítřek moudřejší dneška

20. února 2013 v 0:28 | Hjůbí
Ráno moudřejší večera. Sice si nejsem jistá, co je zrovna teď (00,20 hodin), ale možná bych se spíš měla vyspat. Ačkoli těch pět hodin spánku o moc moudřejší nejsou.


Nevím, jestli se někdy něco změní a jestli někdy budu šťastná. Možná je tohle moje nejšťastnější období a potom... všechno(y) ztratím. A budu nešťastná. Už jenom nešťastná. Opravdovsky nešťastná. Třeba jsem teď strašně šťastná a ani o tom nevím. (Jo, i když se usmívám, tak to není ono, obzvlášť po příchodu do domu - ne, žádné domů).

Jednou, až budu fakt nešťastná, protože se nebudu moct bavit s Bíč Bojem, bojovat o Červenou bundu nebo flirtovat s panem Perfektním. Ale třeba mi bude Bunda ukradená, s Bíč Bojem budeme s čajem v ruce filozofovat nad smyslem života dál a pana Perfektního si vezmu (domů - do opravdovkého home sweet home).

Třeba nakonec budu šťastná. Třeba jo. A třeba už brzy.

Smutně šťastná

13. února 2013 v 23:21 | Hjůbí
Jsem tak zvláštně smutně šťastná. Taková se vším srovnaná... Jasně, je to (všechno) špatně a já nevím, co s tím, ale prostě jsem tak nějak rezignovala. A je to vcelku fajn pocit. I když vím, že je to jenom pocit a až budu mít svojí chvilku, tak zase budu mlátit hlavou o zeď. Protože se sebou v posledním měsíci a půl bojuju. Začíná to být nesnesitelný. Bere mi to energii a chuť do života. Něco by se mělo stát. Něco fajn.


Myslím si

6. února 2013 v 23:36 | Hjůbí
Nemyslím si, že ještě někdy budu šťastná. Nevím, co by se muselo stát, abych byla. . . .

Vůně jara?

2. února 2013 v 13:33 | Hjůbí
Cítím ve vzduchu zvláštní vůni. Vůni, kterou jsem cítila, když jsem byla šťastná. Jenom si nemohu přesně vybavit, při jaké příležitosti to bylo a jak moc dozadu bych muslela jít, abych našla odpověď.
Možná ta vůně má být předskokanem přicházejícímu jaru... nebo přicházející lásce?

Čeština?

2. února 2013 v 13:12 | Hjůbí
Asi chci studovat češtinu.
Sice nevím, co s ní budu potom dělat, ale...
žurnalistika nebo marketing jsou pro jiný povahy. Pro velký lidi, ne pro mě. Já jsem jenom malá holka v malém městě a Praha je velká - - - - - - nedosažitelná.