Červen 2013

Třeba se trápim zbytečně

7. června 2013 v 20:36 | Hjůbí
Za jeden den, kdy jsem vážně šťastná, musím zaplatit dvaceti dalšími, během nichž prožívám nehorázná muka.
Jasně, ve škole se tvářím strašně v pohodě a OK, ale OK nejsem ani náhodou.

Za týden odjíždíme na dovolenou. Nikam se mi nechce. Bude to hrozný, to vím už teď... Nesnášim moře, nesnášim opalovací krémy, slunce a svý myšlenky. Beru si mp3, noťas a basu knih.

Jsem strašně unavená a pořád čekám, kdy venku začne být nějaká větší tma, abych mohla jít spát.

Zase mám ten stav, kdy nic nemá smysl. Nic mě nebaví. Nic nechci dělat. Jen ležet v posteli a přemýšlet a všechno na místě vyřešit. Chci si udělat ve svym malym ubohym životě jasno. Ale to nejde.

Hrabu se v minulosti, spekuluju nad budoucností. Blbost. Ale řešit přítomnost? Co mám řešit? Jak zase další várka - najednou strašně povýšených lidí - odmaturovala a já furt čekam? Jak nás čeká milion jazykových zkoušek, maturita, přijímačky na VŠ... Očekávání učitelů, rodičů, prarodičů... Očekávání od sebe samé.

Proč jsem pořád jenom blbej student? Jinými slovy: proč jsem nic? Je mi zasranejch osmnáct, ale pořád se cítim stejně idiotsky jako před pěti lety. Nepřijdu si o nic chytřejší ani vyspělejší. Mentálně ne... a fyzicky už vůbec. Je to fakt k hovnu všechno... nebo "na hovno"? Kontaminace zasraná.., já fakt nevim. Ale tipuju, že "k" hovnu i "na" něj.

Všechno mě sere. Nevim, co mam dělat.