Září 2013

Září... teprve jsme na začátku

15. září 2013 v 19:43 | Hjůbí
Na chvíli jsem se zase smířila s tím, že ve čtvrťáku šťastná jednoduše nebudu. Né, že bych doteď nĕjak extrémnĕ byla, hehe. Ale jsem s tím smířená, jdu dál a neohlížím se. Vlastnĕ mám pro jistotu zavřené oči. A hele, ta chůze už tolik nebolí.

Není to o tom, že by mi začaly pomáhat prášky. Nebo nedejbože o tom, že bych začala žít s očekáváním, že nĕco bude lepší. Vůbec.

Důvod, proč nadávat na život, je tu vždycky. Každý z nás by mohl nadávat, ležet v depresích, že je všechno nanic. Protože to tak je. Záleží jen na naší povaze, jak se s tím vším vyrovná.

Nevĕřím na to, že by mĕ mohla "rozveselit" láska (nevĕřím na ni), dĕti nebo práce. Skepse dospĕlých zničila mé sny. Táta mĕ krmí všeobecným pesimismem, který konstatuje, že svĕt je zlý, nespravedlivý a zkorumpovaný. Jenomže to je jako nic oproti mé matce, která mi vymlouvá (spíš zakazuje) VŠ, na kterou chci jít. Přikazuje mi jít na obory, pro které v žádném případĕ nemám vlohy, natož talent. Nejdřív to byla práva - jistĕ, každý rodič chce mít doma právníka nebo doktora -, teď je to překladatelství. Přidala se i sestra. Válcují mĕ.

"Každý by chtĕl dĕlat, co ho baví, jenomže pak je takových lidí na jednu pozici moc. Mĕli byste jít na takovou vysokou, která vá
m zaručí zamĕstnání," vtloukali nám do hlavy ve škole. Vtloukají mi to tam i oba rodiče a sourozenec.

A pak tu byl jeden moudrý učitel, který řekl, že má cenu jít tam, kde nás to bude bavit, abychom nevyhořeli. A taky můj pan doktor, který potvrdil, že bych za á mĕla vypadnout z domu a za bé jít dĕlat to, co mĕ bude bavit. A já nemám chuť strávit dalších milion let na VŠ, abych pak dĕlala to, co doteď - nenaplňující nesmysly.

A ještĕ mĕ štve, jak mi všichni vymlouvali mou vysnĕnou VŠ, a najednou se na ni všichni hlásí. Kámoška, co je na právech, nĕjaká holka ze studentských novin a ještĕ ten KOKOT. Když jsem mu tehdy řekla, žetam chci, ale nikomu to moc neříkám, protože se mi smĕjí, vysmál se mi taky. On půjde na diplomacii, mezinárodní vztahy, nejlépe do zahraničí... Namyšlenec. A ve středu mi říká: "Tak to se možná uvidíme u přijímaček."

Já vážnĕ nesnáším blbečky, kteří ti s úsmĕvem řeknou, že TAM taky chtĕjí. Jo, jasnĕ. Já potřebuju konkurenci. Já se stavím rodičům, plno lidí mi borá sny, abych se pak kvůli vám nedostala.

Fakt nemám chuť překonávat další překážky.

A už nebudu psá pro studentský noviny. Do jednoho mĕ tam serou.