Březen 2014

Nelida

10. března 2014 v 22:29 | Hjůbí
Zase se všecko začíná sypat. Maturitní ples jsem si moc neužila. Mám z nĕj tak 5 fotek. Ani jednu s rodinou... I když mĕ sem tam (jako právĕ teď) serou, je to furt moje máma a moje babička!
Kvůli plesu mĕ nenávidĕla + pomlouvala půlka třídy, což na druhou stranu upevnilo můj vztah s mámou. Bohužel, momentálnĕ mĕ nadále nĕkteré spolužačky nezdraví a vztahy s mámou jsou opĕt všelijaké.
Kamarádky? Mám vůbec jeste nejake? Ta moje NEJ mne v sobotu pozvala k sobe, aby me pak nechala stat prede dvermi, zvonit a vydesila me tim, ze nebrala mobil. Kaja je fajn, jenomze kvuli jeji nedochvilnosti jsme za jeden den prisly asi 3x pozde, z toho 1x na maturitni ples, kde nakonec chtela jenom sedet ve foyer a povidat si, prestoze uz nebylo o cem. Chtela jsem sledovat program a občas se bavit s ostatnimi, ktere jsem tam znala, ale bylo by to vuci ni nefer. (Proc mam pocit, ze by na ME nikdo takove ohledy nebral?)
No a slecna M. se se mnou od ledna nebavila, ovsem kdyz jsme v patek sly zase rozhybat nas vztah, zacalo ji bolet v krku, a misto aby svyho tatku zvedla z postele, radsi se nechala odvezt nami. Jiste, pro kamosku cokoli, ale ta kamoska se se mnou od ledna nebavila, ztratila mi sesit (kdyz jsem ho nahodou nasla i s tim jejim v ucebne vytvarky, ani se mi neomluvila) a vypadlo z ni, ze prechodila mononukleozu. Kdyz jsem rekla, ze si nejspis taky dojdu k lekari, smala se, jako by to mel byt vtip. Pritom to bylo taktni naznaceni, aby rekla: "Doufam, ze jsem te nenakazila, to by me vazne mrzelo!" Nebo jakekoli jine empatie, kterou ode me prijima, ale zadnou nevyda. Stejne jako nikdo v mem okoli. Zacinam si sama sebe vazit za to, jaka skvela kamaradka jsem, a dokonce uz vidim svoje hodnoty. Nevim, proc je nevidi ostatni, a ti, kdo je preci jen vidi, jich zneuzivaji. Jenomze ze me se stava netečnémonstrum. Jsem chladná a uz nikomu nepomaham. Respektive... potlacuji svoji povahu a nepomaham. Myslim vic na sebe. Kdo mi co dá? Nikdo nic.
Navic jsem ve sve breznove krizi, kdy se nedokazu nic ucit. Jsem zlomena, lina, rezignovana a ospala. Jenomze unavena jsem uz od cervna... Bojim se, ze mam take mononukleozu, protoze jsem porusila prikaz rodicu, ktery mi davali uz ve skolce: nedavej nikomu napit. A ja to porusila. Dala jsem napit tolika ziznivym krkum... A pro dobrotu - na zebrotu.

Jenomze se ze me stava