Květen 2014

Tak co tam máme dál?

28. května 2014 v 22:59 | Hjůbí
Maturita za mnou. Ani nevím jak, najednou prostě byla fuč. Týden předtím jsem nespala, protože jsem se pořád učila (respektive babička mě budila v devět ráno a večer jsem už odpadala v 11). A den před zahájením jsem nespala skoro vůbec. To všechno se asi nahromadilo a noc před maturitou jsem prospala od půl 11 do půl 11. Nekecám. Spala jsem jako miminko. NOC PŘED MATURITOU.

Řekněte někdo prosím mému dvanáctiletému já, že se není čeho bát. Že nespat kvůli maturitě nemá ono, ale já. Já, teď a tady. Noc před maturitou. Měla jsem koukat do stropu, případně hrát 2048, ale ne chudák moje dvanáctileté já, které si mělo užívat. (Ovšem čeho, že... ?)

A až mu to budete říkat..., mohli byste mu ještě vyřídit, že si tykám s panem Perfektním?

Maturita tĕ vysvobodí

11. května 2014 v 11:38 | Hjůbí
Vĕzeň ve vlastním pokoji. Nesnáším to tu. Tohle je domov? Ne, jenom dům. Každou chvíli mĕ sem nĕkdo přileze zkontrolovat, jestli se učím, když už teda neuklízím. Rodina, kde se nesmí odpočívat a kde to ani nikdo neumí. Vzájemnĕ se všichni obviňují, že ti druzí nic nedĕlají. Mĕla jsem např. puštĕnou televizi a u toho si vypisovala nĕco o životech autorů knih, co mám na seznamu maturitní četby. Přišla nabroušená máma, podívala se na mĕ, na televizi a odešla. Citové vydírání je nejúčinnĕjší zbraň v tomto domĕ hrůzy. Zítra se stĕhuju k babičce, kde budu až do maturity. A pak si to zopakuji, co se přípravy na přijímačky týče. Slibuju si od toho efektivní učení k maturitĕ i přijímačkám... Už jen 9 dní, které musím přežít. A pak ještĕ dalších 17 dní utrpení... Aspoň mi už nikdo nebude opakovat, že se neučím, že se učím málo, že to podceňuju, že se neučím k přijímačkám (jasnĕ že ne, když se učím k maturitĕ) atd. atd. Tĕším se, až mĕ samotná maturita z tohohle pekla vysvobodí... Nikdy bych nečekala, že nĕco podobného nĕkdy vypustím z úst, ale je to tak, maturita bude vysvobození.