Červenec 2014

Vylévám si vztek

23. července 2014 v 0:14 | Hjůbí
Jsem v psychické pohodě. Přesto jsou věci, které mě dokážou rozhodit v jakoukoli denní dobu. Nepočítám téma mononukleóza a pan Perfektní, protože nejsou tolik traumatizující jako:

1) Když na nás naše učitelka flétny na hudebních kurzech bezdůvodně ječí. Pak mám chuť jí flétnu rozmlátit o hlavu, odhodit ji se slovy "Já se na to taky můžu vysrat!", odejít a prostě se na nějaké hraní už konečně vysrat. Rozbrečet se a začít uvažovat, proč jen jsem se na to nevykašlala už tehdy! No a co, že jsem u něčeho vydržela, přestože všichni kolem mě střídali kroužky jako ponožky?!! Je to fuk!! Nikdo neocení, že jsem cílevědomá, že jsem přetrpěla sedm let s uřvanou učitelkou, která mi tancovala kozáčka na sebevědomí!

2) Lidé, kteří mě nepodporovali, abych se dostala na Marketingovou komunikaci a PR do Prahy.
Lidé, které jsem "zklamala", protože jsem primárně nechtěla (a nešla) na žurnalistiku.
Většinou tihle lidé ani neví, co si pod pojmem marketing představit (matka, babička, sestra).
Pořádně mě neznají (Magda).
Chtějí, aby mě učil Václav Moravec (sestra, babička).
Chtějí, abych zůstala doma pod dohledem (matka, babička).

Bolí to. Bolí to od pana Perfektního. Bolí to od přátel. A vůbec nejvíc to bolí od rodiny.

"To je obor, který každého baví, ale uplatnění nemá." pan Perfektní
"Marketing vůbec ne; jasně se hodíš na novinařinu." Magda
"Měla bys jít spíš na něco, co je užitečné. Vždyť být korektorkou byl tak hezký sen!" Jitka
"Nezlob se, ale to morálně nezvládneš." Kylie
"Klidně ti tu pětistovku za přihlášku na němčinu zaplatim." segry přítel
"Překladatelé jsou všude třeba, nejdůležitější je uplatnění! Vždyť marketing ani nemá magistra, to už o něčem svědčí!" segra
"Je hezký mít sen, ale počítej taky s tím, že to nevyjde. Navíc jazyky mají mnohem větší uplatnění!! ... Takže jsem tě přihlásila ještě na němčinu a angličtinu." matka (ovšem víc to zabila tímhle odůvodněním: "Jít do call centra můžeš vždycky, na to studovat telemarketing nemusíš.")

Šla jsem za svým snem a vzali mě!! Ale příbuzní mě nenechají být, ani když jsem přijatá!! A já pak jenom žárlivě koukám na Matěje, který prostě šel, aniž by byl nějak extra zapálený, dostal se a všichni to berou jako fakt, přejí mu to, blahopřejou mu (včetně pana Perfektního) a on jde v klídku do Prahy hledat podnájem.

Babička mě chtěla mít doma pěkně pod kontrolou, přestože když jsem u ní, pořád mě shazuje a jedná se mnou jako s retardem. K tomu mi dneska řekla, že mou náplní práce bude nést billboard (transparent). Také doplnila, že k vymýšlení reklam přece nikdo nepustí (proboha, to by byl už vážně konec světa!!!!)!

Neznáte mě!!!!!
Sama vím přece nejlíp, kam chci a co chci!!!!!
Nepotřebuju, aby za mě někdo rozhodoval!!!!!
Mami, já mám líp utříděné priority, než si myslíš!!!!!!
Nejsem retard!!! Mám funkční mozek!!!!
Přestaňte mi šlapat po snech!!!!
Přestaňte šlapat po mně a mém sebevědomí, které se začínalo zberchávat!!!!

Ti, kdo mě podpořili, se dají spočítat na prstech jedné ruky (spíš skoro jednoho prstu vzhledem k tomu, jak málo jsem s nimi odbočovala k tomuto tématu):
"Hlavně mít titul." taťka
"Můžeš přece jít, kam chceš. Nenech si říkat, kam máš jít." slečna Angličtinová
"Drž se svého snu. Myslím, že máš dobře vykročeno!" Bára z Letní žurnalistické školy (a na LŽŠ mě ještě podporovala Šárka)
"Ty to zvládneš! Moc ti to přeju, protože vím, že je to tvůj sen!" Ivet
"To je nejlepší obor, jaký sis mohla vybrat! Rozhodně tam běž, máš moji podporu!" Bíčboj (pan Báječný)

Děkuju. Nekonečně moc děkuju! Protože jsem, když byla černočerná tma, spočítala hvězdy!!

Stavba trvala déle než demolice

19. července 2014 v 23:43 | Hjůbí
V poslední době filozofuju dost často o životě. Pálení mostů... ano, je to tak snadné! Prostě přijít, sfouknout domeček z karet a odejít. Čauky!
Tím spíš, když odjedete do jiného města, do nového světa, kde můžete začít nový život, s novými lidmi.
A do té doby? Zamknout se v pokoji, nevycházet a nejlépe ani s nikým nekomunikovat. Takhle se pálí mosty.

Při tom filozofování jsem narazila na jeden citát, ve kterém bylo "bla bla bla... build bridges" neboli "stavět mosty". To slovíčko stavět vě mně úplně všechno přesypalo. Stavět! Těch osm (sedm) let, kdy jsem si dávala tu práci, abych ty mosty postavila, teď vezmu a vyhodím z okýnka jedoucího vlaku?

Promítlo se mi těch osm let na gymplu. Ty sračky! Sračky, kterýma jsem prošla! Ta moje zasraná vůle, která mě v nich držela a topila! Nutila mě dávat panu Perfektnímu další a další šance, svým spolužačkám neudělat neodbornou plastiku xichtů a nevidět sebevraždu jako řešení toho, že můj život je na dvě věci (jen kvůli tomu, že se kolem mě shlukovali zkurvysráči!!)

Proboha! Kolikrát jsem jen pomyslela na sebevraždu. Kolikrát jsem se plácala v pocitech méněcennosti, nepotřebnosti, neschopnosti a stupidity. Shrňme to - připadala jsem si jako hloupá & kráva.

Přesto jsem dokázala dát panu Perfektnímu šanci a měla bych být... a stále jsem... ráda, že ho mám.
Přesto jsem dokázala vydržet u flétny, i když jsem měla milionkrát chuť ji roztřískat svý učitelce o hlavu. Doteď hraju a svojí učitelce tykám.
Přesto se mým nejlepším kamarádem stal Bíč Boj. Přestože jsem byla hloupá & kráva.

Podívám se do minulosti a je mi sebe líto. Byla to procházka nikoli bahnem, ale skutečnýma sračkama. I tak jsem ale dokázala tak moc a dnes (19.7.2014) jsem na sebe - myslím že právem - hrdá. Proto by bylo vůči tomuhle mému starému já nefér, kdybych najednou kopla do toho, co tak pracně udržovalo naživu.

Bylo by nefér demolovat mosty, když mě jejich stavba stála tolik sil, tolik let, tolik nervů a tolik vůle.

Pokud si tedy budu chtít popovídat, kdykoli zkontaktuji pana Perfektního, Bíč Boje nebo slečnu Angličtinovou. Protože mosty k nim jsou precizní stavbou bez výmolů a se stezkou pro cyklisty i pro pěší...

Jestliže od nich očekávám snad něco víc než jen popovídání, je nasnadě to přehodnotit... a ano, skutečně pak opravit chyby jen a jen v sobě.

Pálení mostů

19. července 2014 v 23:11 | Hjůbí
napsáno 2. července

"Na co se v Praze těšíš nejvíc?" zeptal se můj nejlepší a v současnosti jediný opravdový přítel. Nevěděla jsem, co odpovědět. Na nové prostředí? Na nové lidi, které poznám? Na svobodu? Ne. Nejvíc, nejvíc se těším, až budu moci začít odznova, s čistým štítem. Že za sebou budu moct spálit všechny mosty.
Nebude to tak těžké, protože ti na druhých stranách mostů, které vedou ke mně, už začali rozlévat benzín.

Moje nejlepší kamarádka, slečna Angličtinová, odjela a přestala se mnou komunikovat. Bavila se se mnou jen do té doby, dokud mě potřebovala (do maturity). Byla jsem si tohoto faktu vědoma, jenomže jsem ji milovala. Tak moc, jak jen se kamarádka milovat dá.

Magda... vlastně víte, jak to s ní bylo. Chtěla bych jí odpustit, aby mi zbyli aspoň nějací přátelé, ale ona není kamarádka pro mě. Otevřu se jí a ona místo teplého objetí využije mé obnažené hrudi a střelí mi kulku přímo do srdce. ("Jsem fakt blbá. Šla jsem za ním. Vím, že jsem neměla, ale... jsem prostě blbá!" - "Fakt jsi za ním neměla chodit..." Díky za tip, to přesně jsem potřebovala slyšet.)

Pan Perfektní zapochyboval o mém správném vkusu ohledně hudby, aniž by věděl, co vůbec doopravdy poslouchám. Taky se mu nezdálo mé nedospělé přání pořídit si xylofon. Domyslela jsem si, že by mi spíš doporučoval drogy. Určitě jsou zdravější než infantilní jednání (pan Perfektní se holt vyzná). Krom tohohle případu si našel už i jiné příležitosti, kdy mě urážet. Vadí mi to, protože ho mám ráda a ještě nedávno jsem si vážila jeho názorů a hlavně jeho.

Ne! Nemyslete si, že lidem na potkání rozdávám negativní emoce. Právě naopak! Polepšila jsem se! Snažím se být vtipná, vnést trochu uvolnění do rozhovorů, neobtěžovat svými problémy. Přesto je něco špatně.
Rozhodla jsem se přestat svěřovat lidem. MS Word je tím jediným, komu budu svěřovat detaily. Chci se uzavřít... do ulity, jak mi kdysi kdosi řekl... a neotvírat (se). Nevyplatí se to. Lidi nezajímají tvoje problémy. A lidi, které tvé problémy zajímají, jsou rádi, že je máš. Je blbost všechno vyblejt. Fungovalo to u slečny Angličtinové, kterou nezajímaly a navíc byla splachovací. Ale u nikoho jiného to nefunguje. Přátelé jsou do pohody a ti, kteří se vydávají za přátele do nepohody... ne, nevěřím jim. Nevěřím a dlouho věřit nebudu.

Zbyl mi jen ten můj nejlepší přítel ze začátku odstavce.
Jenomže mám obavu, že most mezi ním a sebou bych měla spálit jako první.