Únor 2016

Na koberečku

29. února 2016 v 23:48 | Hjůbí
Takže Martino, pojď sem, tady si dřepni a koukej mě poslouchat!

Jsi nádherná holka a každý by měl toužit po tom, aby ses na něj aspoň podívala, natož abys s ním ztrácela čas prohozením pár slov. Studovala jsi nejtěžší gympl ve městě, maturovala se samýma jedničkama, máš dva jazykové diplomy, dostala ses na Karlovu univerzitu, máš prospěchové stipendium. Rozumíš sociálním problémům společnosti, umíš naslouchat druhým lidem, jsi hodná jako Matka Tereza, ale musíš si vybírat, komu budeš pomáhat, a odlišit od těch, kdo tě jenom zneužívá (všichni!!). Jsi pracovitá, snažíš se, aby tě bavilo i to, co tě nebaví, do všeho jdeš na 100 %, víš, co chceš, jdeš si za tím. Umíš se radovat z maličkostí. Jsi šikovná, kreativní, ve volném čase nejsi pasivní, ale tvoříš umění, snažíš se pomáhat svým blízkým, každému člověku předáváš energii, kterou jsi sama ještě před několika lety sama neměla. Rozveseluješ lidi, věnuješ jim svůj čas, vyslechneš je, pomůžeš.

Doprdele, holka, jsi zlatá, ale copak nevidíš, že někteří lidé toho zneužívají? Že tebe nejsou hodni? Že si tě neváží? Že nedělají nic na oplátku, ani neotevřou pusu, aby řekli děkuju...?! Kurva, Marti, uvědomi si už, že máš na víc. Že můžeš nosit nos nahoru, že můžeš otravné lidi posílat do háje.

Uvědom si, že TY jsi NĚKDO. Svět potřebuje hodné lidi jako jsi ty, proto si sama sebe važ, protože obohacuješ tuhle planetu o trochu dobra v té vší nenávisti, závisti a intrikách. Tebe si zaslouží jen skutečný princ, někdo stejně hodný jako jsi ty, ne někdo, kdo si vzpomene, že vlastně nikoho nemá a že ty (jak se vlastně ta holka jmenuje?) jsi vlastně zrovna poblíž.

A přestaň prosím dávat lidem víc šancí než jednu. Jedna je pro V.I.P. přátele, ale druhá už není. Pokud si někdo neváží první šance, nemá nárok na nějakou další.

Nikdo nikdy neměl důvod chovat se k tobě hnusně, protože ty ses vždycky chovala férově, nikdy jsi nemyslela na své dobro, ale když už, tak na dobro všech. A nejvyšší cena, kterou jsi kdy žádala, byl vděk, který může dát i žebrák s děravýma ponožkama. Když člověk zrovna nemůže službu oplatit, což je pochopitelné, tak má prostor být vděčný. Jestli není vděčný, že dostal druhou šanci, bude brzy potřebovat třetí. Ale tu už nedostane. Hajzl.

Martís, važ si sama sebe. Prosím...

Milovat nestačí

12. února 2016 v 22:38 | Hjůbí
Uáááááááá!!!
To byly citoslovce nadšení.

Jedno jediné "záleží mi na tom, abys byla šťastná" od pana Báječného
předčilo
stovku "miluji tě" od pana bRouka.

Vyléčil mě ze špatné nálady, jeho slova slízala veškerou hořkou pachuť, která mi zbyla po rozchodu. Zase si vážím sama sebe.

Řekl mi, že mě podporuje, že si zasloužím skvělý vztah a báječného chlapa, že jsem dokonalá, že jsem hodná, že mě zná. A že mě zná! Pohladil mě a v tu chvíli jako by po mém těle někdo rozvedl elektrické vedení. Takhle vypadá štěstí, takhle se jednou chci cítit s partnerem. Chráněná, důležitá, výjimečná, vážená, rozmazlovaná.

Milovaná nestačí, protože někdo si pod tímhle slovem představuje zasvěcování (zatahování) partnera do všech svých i cizích problémů, telefonáty do partnerovy REM fáze spánku, protislužby, prdění se slovy "cítím se s tebou uvolněně" etc. A to prostě nechceš.

We broke up, brouku

6. února 2016 v 14:51 | Hjůbí
Oukej, takže jsem se pekelně spálila. A když se člověk spálí pekelně, bolí to jako čert. :D Fajn, zas tak horký to nebude. :D :D

Rozešli jsme se. Oukej, já s ním. Už to bylo nesnesitelné. Celý rok jsem byla nešťastná, když tedy pominu první dva měsíce, kdy za mnou jezdil na kolej, kradl si chvilky jen pro mě, vozil mi drobnůstky z cest a zval mě na kafíčka.

Pak přišly prázdniny, sestěhovali jsme se, a přestože jsem si nalhávala, že jsem šťastná, později jsem přišla na to, že mám hodně zkreslené představy o tom, jak vypadá štěstí. Jaký div, když jsem zjistila, že nejsem šťastná, ale nešťastná. Dělal si ze mě hotel, jezdil, když se mu to zrovna hodilo, za skvělou cenu. Jako bonus jsem přidala psychologické a sexuální služby. Jak to tak hodné holky dělají. Co jsem z toho měla? Poslouchala jsem jeho problémy s ex, šetřila, aby měl na dluhy a na dárky pro dětičky, vypěstovala jsem si odpor k sexu a k jeho dětem, které jsou na rozdíl ode mě samozřejmě dokonalé, šikovné a hlavně hrozné chudinky. Což mi potvrdila potenciální tchyně.

Uzavřela jsem se do sebe, přestala jsem komunikovat s přáteli, styděla jsem se sama za sebe. Rok. Pak to zabil totálně, když mi dal k narozeninám hrneček a dceři playstation.

Teď se rozcházíme. Yes, we broke up, brouku!
Ještě jsme nedořešili odstěhování.

Jsem smutná, ale vlastně veselá. Nechci si nikoho hledat, ale asi budu muset, abych vytloukla klín klínem. Ale nechci, protože bych potřebovala aspoň do konce studií klid.