Červenec 2016

Jako ve snu

2. července 2016 v 0:35 | Hjůbí
Šly jsme s Kájou na open air koncert vážné hudby. Nahnala jsem ji do města o hodinu dřív, abychom si mohly popovídat, zabrat místa, vyhlížet pana Báječného... Vtipkovala jsem, že muzikanti jsou určitě schovaní v dodávce u pódia a vyyskočí těsně před začátkem. Ve skutečnosti se trousili po okolí a scházeli se jak švábi na pivo.

Zatáhla jsem Káju na prohlídku téměř každého koutu města, jen abychom potkaly pana Báječného.

Procházely jsme zrovna podloubím u divadla, když se má pozornost stočila k letní zahrádce. Seděli tam lidé, kteří měli černé košile i kalhoty a zřejmě to tedy byli muzikanti, přesto jsem nikoho z nich neznala (hudebníky mám zmáklé). Jeden člověk tam upíjel pivo, měl krátké šedé vlasy a hned jsem si ho všimla. Přála jsem si, aby to byl pan B., na druhou stranu jsem věděla, že tenhle nádherný chlap nemůže být on. Potom vyndal hlavu z kelímku a já jsem se ocitla tváří v tvář tomu sexy chlápkovi. Usmála jsem se a on mi úsměv vrátil. Zvedla jsem ruku na pozdrav a on také zamával čtyřmi prsty (tím pátým držel kelímek). Mlčela jsem, i on mlčel, nepozdravili jsme se. Jen jsme se nadšeně uviděli, radostně usmáli a nenápadně pozdravili očima a rukama.

Byl to pan Báječný. Naposled v tomhle školním roce. Bez hlesu. Tak šíleně sexy...