Březen 2018

Smích přejde, dobrá nálada taky

7. března 2018 v 0:39 | Hjůbí
Pořád si opakuju, že jsem šťastná.
Včera jsem měla dobrou náladu, usínala jsem s dobrou náladou, ráno jsem vstala s dobrou náladou, vtipkovala jsem u snídaně s našima. Dělalo mi radost, když se zasmáli nějakému mému vtípku. Odpoledne jsem žila ze vzpomínky na dobrou náladu ráno. Večer jsem zase vtipkovala. Už jsem nebyla tak rozesmátá, ale přesto jsem se cítila v takovém milém, přátelském rozpoložení. Depka mi pokorně ležela u nohou.

Včera jsem si říkala - jak dlouho tohle vydrží? Jak dlouho může MNĚ dobrá nálada vydržet? Co když takhle mi vydrží třeba rok? Třeba celý život. Třeba je to tak. Špatné časy pominuly, je vhodná doba začít - s úsměvem, s elánem, s poloplnou sklenicí.

A pak přijde naprostá hovadina, drobnost, která všechno pokazí a odpálí mě zpátky do temnot. Mám chuť pálit mosty, mám chuť se na všechno vykašlat, mám chuť se vším skoncovat. Dost dřiny, už to stačilo, další už být nemusí.

Tyhle večerní depky jsou pěkně naprd, protože lidi, o které bych se chtěla opřít, už spí. A je jich čím dál míň. A není to tím, že bych měla vysoké požadavky na přátele; moje požadavky jsou pořád stejné. Jen lidé mě nepřestávají překvapovat. A když se v takovémhle stavu mysli zamyslím, přijdu na to, že opravdu jen málo lidí to se mnou myslí upřímně. KAŽDÝ MYSLÍ NA SEBE. Tohle bych si měla vytetovat z druhé strany očních víček a začít se tím TAKY řídit.

A říkám si, jestli je to melancholií, hormony, slabou dávkou antidepresiv, nebo jsem prostě jen náladová hysterka, která se neumí ovládat... Nebo všechno dohromady? Hmmm, tak to nám dává podtrženo sečteno pěknou, smrtelnou kombinaci.