Duben 2018

Smutná nálada

10. dubna 2018 v 0:53 | Hjůbí
Dopoledne jsem se prodírala virtuálním archivem Národní knihovny a hledala jsem časopis, který se shodou blbých okolností jmenuje jako ona, ta jeho. Střídaly se ve mně pocity vzteku a smutku. Nechtěla jsem ho vůbec vidět, chtěla jsem se na něj už napořád vykašlat, zapomenout na něj, vytěsnit ho ze života. Přestal jsi mě bavit, nazdar. Běž ty i s tou svojí do...

Myslela jsem si, že chlapi jsou totální dřeva, kteří bouchají šampaňské, když poznají, že ženská dýchá, natož aby dokázali zanalyzovat její pocity. Ale on na mně poznal, že jsem smutná (respektive "dneska jsi nějaká divná"). A tím jeho urážlivým stylem - aby si zachoval tvář drsňáka - se mě snažil rozpovídat. A potom dokonce neohrabaně rozveselit. Řekl mi Martinko. Zvedla jsem oči a usmála se na něj. Drsňák se vylekal.

Byla to taková ta propast, kdy nemáte vhodné téma ke konverzaci. V hlavě vám běhá plno starostí a plno kravin, ale nic z toho se nehodí do pléna. Chvíli jsme řešili diplomku, bylo moc milý, že to se mnou chtěl řešit. Ale pro mě je milá úplně jakákoli pozornost. Vím, že si o mě dělal starosti. V takovémhle stavu jsem ještě nikdy nepřišla.

Byla jsem smutná, protože vím, že táta není šťastný (ve slabé chvilce téhle podobné nálady jsem se před tátou rozbrečela). A on taky není šťastný (být spolu ještě chvíli, taky se asi rozbrečím). Vím, že ani jednomu neumím pomoct, a tím spíš jsem nešťastná sama. Možná si ani nechtějí nechat pomoct. Možná to nejde. Je to touhle dobou, nebo starostma dospělých?

Tohle na mě padlo - což mám na mysli pokaždé. Jo! Takovýhle věci, co jiní ani neřeší. Ale dnes se k tomu přidal ještě jeden pocit, ten nejsobečtější. Vím, že on je dokonalý chlap, kterého bych chtěla domů, kterého bych snesla, který by snesl mě. Jako jeden z mála. Je hodný, neskutečně vtipný, empatický. Dneska mi to zase dokázal. O to víc bolí, že ho nemůžu mít.

Nedokážu být s každým. Otravovalo by mě být jen tak s někým. Sama jsem šťastná. Ale pak vždycky (haha, to zní, jako by se mi to stávalo každý den) poznám někoho, s kým bych uměla být ještě šťastnější. Klasicky ale z nějakého důvodu nemůžeme být spolu.

Chtěla bych někoho, s kým se budeme tolerovat, povídat si o kravinách, rozumět si v tom a smát se. Asi potřebuju někoho znát hodně dlouho, abych se dokázala otevřit a ukázala i tu úplně poslední matrjošku.

Vím, že to bude zase dobrý. Budu si užívat, že mám tak skvělého člověka ve svém životě. Budu šťastná. Jen dneska na mě nějak padla beznaděj.