Fotoprkýnko

Fotodokumentace posledních dní

7. července 2012 v 13:50 | Hjůbí
Sedmého července. Sobota. Zlenivěla jsem. Na to, že jsem si chtěla pořídit permanentku na cvičení, jsem tam paradoxně nevlezla ani jednou. To jsou vždycky takový ty hurááá-akce, no. Ale jo, vlastně jsem jednou byla ve fitku, tak aspoň tak. Ale stejně. Jsou prázdniny a já mám chuť jenom ležet, popřípadě sedět a ničím zbytečně moc nehýbat.
V mém životě není nic zajímavého, takže dnes jenom fotky.
Fotka z knihy Kluk s medovýma očima (A ty vysmahni, demente!).
Mimochodem, začala jsem do textů psát :D a je to fajn.

Fotografie z hor

19. března 2011 v 12:07 | Hjůbí
Napala jsem pěkný článek, ale omylem jsem si aktualizovala okno, takže mě to mrzí. Jediné, co mě utěšuje, je jeho relativní krátkost. Tedy - na mě byl krátký. Na vás by to byla optimální délka.
Tady jsou fotky z cesty zpátky, domů.

Poslední zbytky Vánoc

1. ledna 2011 v 15:47 | Hjůbí
Vánoce odešly. Ale klid; už letos se můžeme těšit na další.

Zbytkové fotky

4. srpna 2010 v 21:48 | Hjůbí
Dívám se na "Dítě mi zničilo život". Není to romantická komedie, je to dokument a já od něj nemůžu odtrhnout oči a ani uši.
Proto dnes jen fotky.

To je ten můj portrét. Nechtěla jsem vám ho ukazovat (má mouchy - třeba hranatá brada, špatně postavená ústa, barvy etc., ale nekritizujte mě moc, já malovala naposled... fíha, před rokem), ale po tom dokumentu mám nějaké nutkání potvrdit si své mládí. To zní tak... divně... bizarně. Asi se na sebe zajdu podívat do zrcadla a zkontroluju si v občance rok narození... (To zní ještě děsivěji!)Portrét
Včera pršelo. Ostatně jako pořád v minulých dnech a týdnech.
déšť smývá prohřešky, křivdy a podává nám čistý štít, abychom mohli začít nanovo
pršelo
prší, mraky pláčou, protože se musí dívat na naše nevyřešené spory, neodpuštěné křivdy a nedohádané hádky
Ano, přesně takové, jakého jej se sestrou moc dobře známe. Výherní dřívko jsem na vlastní oči viděla jen jednou, u strýce, který si výhru vážně nezaslouží. Věřte mi. Je to černá ovce rodiny.
Míša
Táta po celém okraji novin rozkreslil obdílníčky s čísly od 1 do 19, do jednoho napsal 300, absolutně netuším, co tím chtěl, básník jeden, říci, ale ať už to bylo, co chtělo, já měla nutkání tam tu mašinku nakreslit. A aby bylo jasno, oč jde, i to "ČSD". Československé dráhy.
Dneska v noci se mi zdál sen, že jsem musela z Litomyšle nebo z Brna, nevím, jet sama domů vlakem. Byla výluka, musela jsem přestupovat v Polsku a dalších třech městech. Ráno jsem se vzbudila s panickým strachem, že na vejšku jednou budu muset pěšky.
mašinka
Článek, který jsem si musela přečíst dvakrát, abych pochopila, že ulice 30. října asi (bohužel) nevznikne.
Článek
Už jsem docela pokročila s hlavičkami. A vytřídila jsem si puzzlíky podle nožiček a dírek. Co tomu říkáš, Geesy, šla bys do toho skládání (se mnou)?
puzzle
Tohle jsem vám zapomněla ukázat v pátek. Jsou to žvýkačky, které jsem si koupila v hračkářství, království mém zaslíbeném. S politováním jsem po otevření zjistila, že dvě samolepky ze čtyř jsou stejné. Pfff. (To dolní kolečko je "měnička", proto je tak hranatá.)
spong...ebob
Svačinka. Po dlouhé době pečivo ke svačině. S karobelovo-vanilkovou pomazánkou.
chleba
Lepidlo.
lepidlo
Koláž. Jsem na ni pyšná, povedla se víc než předchozí. Ty hnědé "věci" pod izolepou jsou kávová zrnka.
koláž
Kávové zrnko, které jsem hrubě znásilnila. (Och, zase ten mužský rod.) Oslintala ho, zkoušela s ním kreslit a rozpůlila ho. No, pořád lepší, než když sestra v mém věku pitvala cigaretu.
zrnka
Sladkosti. Doufám, že mě v tom obchodě neviděli, že si fotím jejich bonbonky, aby si nemysleli, že je chci za jednoho deštivého večera, až nebudu mít co na práci, vykrást. Proto to nedělejte ani vy, jinak by ta krádež byla na mně. A věřte, že já se k vám znát nebudu.
bonbonky
Zbytková Litomyšl. (Zbytková fotka, chápete?)
Litomyšl
A nakonec...
rádio
... budeme s komorním sdružením Floridus hrát Jaro (Čtvero ročních dob) od A. Vivaldiho na zmiňované radiostanici.

Poslední vzpomínka na školu

30. června 2010 v 21:13 | Hjůbí
Mám náladu na prkno a nějak nedokážu absolutně vnímat (ačkoli jsem si dnes dala dvojnásobnou dávku spánku), jen společně s většinou z vás oslavím konec školního roku 09/10, a to fotkami, které jsem posbírala ve škole.

Včetně všeho palačinky

28. června 2010 v 21:58 | Hjůbí
Sliby chyby, skutek utek' a houby z trouby.
To je tak shrnutí toho, co se chystám napsat.

Já se nezlobím, že nečtete mé dlouhé články. Já je po sobě taky nečtu. Je to totiž tím, že se o sobě nechci dozvědět nic nového

7. května 2010 v 23:29 | Hjůbí
Abyste, mí milí, nemuseli stále jen číst mé nepocukrované články, mí usoužení, tak jsem založila rubriku, která by mi měla pomoci osmělit se a začít víc fotit a vám o něco víc zpříjemnit... nevímco...? Projíždění blogu, projíždění blogů, komentování a prostě tak. Cokoli chcete.

Co se týče názvu rubriky, byla to druhá věc, která mě napadla. První byla okýnko. No, a z toho to tak nějak vylezlo.

Dnes přispěji fotkami jako poslední vzpomínkou na zimu a sníh.
 
 

Reklama